Poslední úprava: 2023-09-12
§0.0.0 Většina Evropanů považuje homosexualitu za “normální”. Ale jenom před 51 lety byla klasifikována jako mentální choroba. Toto rozhodnutí o vyškrtnutí z (oficiálního seznamu psychologických onemocnění) DSM bylo odhlasováno většinou psychologů1. Nezní zrovna vědecky, že? Je možné, že většina se může mýlit?
§0.0.1 V 70. letech nebyl nalezen žádný převratný důkaz, který by nás přinutil přehodnotit naše chápání této diagnózy. Není pochyb, že toto usnesení souviselo se změnu politické nálady mezi psychology, kteří jsou dnes mnohem více liberální než běžná populace2.
§0.0.2 Abych uvedl 5 problémy s touto otázkou + obsah:
Co je to nemoc, defekt či postižení?
Co je to homosexualita?
Odkud pochází homosexualita?
Je homosexualita defekt?
Může být vyléčena?
Definice defektu
§1.0.0 První problém je s přesným popsáním něčeho jako závadného. V odborném slovníku nalezneme slovo defekt, které je definováno3:
Defekt je problém nebo důsledek, který udělá někoho nebo něco neperfektní. To obvykle souvisí s nižší hodnotou, efektivností či zdravím.
§1.0.1 Další je nemoc4:
1 Nemoc je specifická kondice, která zabraňuje tělu či mysli konat normálně.
2 Nemoc je problém, který osoba má a nemůže ho zastavit [svou vůlí].
§1.0.2 Toto byla velmi prázdná slova, která nám neřekla nic přesného. To se změní až zvážíme, jakou filosofii vyznáváme. V důsledku nemůžeme napsat počítačový program, který by soudil, zda je osoba nemocná či ne, zcela nezávisle na názorech svého autora.
§1.0.3 Mnoho vad lze však klasifikovat subjektivně. Kupříkladu, když chytím chřipku, tak se chci vyléčit. I zvíře dokáže pocítit, že jeho zdravotní stav je v nepořádku.
Definovat takto defekt / nemoc ale není cesta, jelikož bychom opustili empirickou vědu pro nejasné pocity lidí. Opravdu si nemyslím, že by doktor měl řešit každého hypochondra nebo někoho, kdo si myslí, že ho posedl zlý duch a potřebuje kontakt na nejbližšího šamana.
§1.0.4 Důležité parametry klasifikace bych bral jako:
Nemožnost vyřešit problém vůlí.
Pokud je někdo alkoholik, není to nemoc ani defekt. Taková diagnóza je na místě, až je tělo tak poničeno alkoholem, že náhlá abstinence by způsobila zdravotní problémy, jak se tělo dostane do “neběžného stavu“. Nebo až se vyvine z alkoholismu nějaká nová vada jako selhání jater.Identifikovatelnost.
Zda není žádný způsob, jak odlišit pacienta od zdravého člověka, tak nemůže být prohlášen za nemocného. Jelikož chorý x zdravý není binární kategorie, tak je mnohdy problematické objektivně určit problém. Zda přivedeme extrémní případ vady, tak by ale měla být >99 % shoda mezi různými experty.Negativnost stavu.
Když vznikne nová mutace, která člověku dá 2× ostřejší zrak, tak to není nic špatného. Taková změna by měla být popsána, avšak není důvodu, proč člověka dát pod ruku medicíny, aby se “normalizoval“. Spíše bychom se měli snažit, aby “normální lidé“ byli jako on.
Abychom mohli mluvit o defektu či nemoci, tak musíme nalézt problém na opačné straně → stav jedince lze charakterizovat jako dysfunkčnost.Není řešením udělat lehkou změnu stavu změnou prostředí.
Sigmund Freud údajně prohlásil, že: Pokud se cítíte depresivně, ujistěte se, že nejste obklopeni idioty. Zda je na tom dítě mentálně špatně kvůli šikaně, tak první věc by měla být změna třídy. Když stav stále přetrvává, až poté lze mluvit o nějakém traumatu.
§1.0.5 Tyto otázky jsou nejlépe řešeny malou menšinu expertů specializovanými na témata zdraví. Pouze tak můžeme maximalizovat přesnost, která je nutná k správnému léčení jedince. Stačí se podívat do minulosti, jak to vypadalo, když jsme klasifikovali kupu mentálních chorob jako hysterie …
§1.0.6 Mnoho různých post-modernistů vidí v tomto autoritářství (což bezpochyby je, ale to neznamená nic negativního). Více radikální přímo popírají existenci mentálních chorob. Je pravda, že kdybychom udělali prostředí více inkluzivní (= změnit společnost, nikoli menšinu lidí), tak by mnohé diagnózy nemusely být viděny jako problém. Jako protiargument bych prohlásil, že v definici defektu výše (§1.0.0) se mluví i o efektivitě. Blíže řečeno celého kolektivu.
§1.0.7 Pokud by například existoval člověk, který má panický strach z práce, nemusíme ho nutně prohlásit za nemocného a snažit se ho “normalizovat“. Můžeme zrušit ctnost být produktivní a nechat ho žít život na sociálních dávkách. Problém ale je, že kolektiv bez ideji pracovní morálky je méně efektivní než ten, který ji vyznává. Zda ne přímo podřadný v dlouhodobém evolučním boji o boží přízeň. Následkem je více rozumné změnit tohoto hypotetického člověka než dělat celospolečenské změny.
§1.0.8 Více skutečný příklad je ADHD. Tato choroba je notoricky známa příliš letmou diagnózou. Mnozí psychologové jsou více radikální a z ctnosti sedět na zadku a poslušně poslouchat učitele dělají něco veledůležitého. Matky též mají tendenci si myslel, že dostanou nějaký lék na dobré chování.
§1.0.9 Když jde o tlusté lidi, není pochyb, že jsou jeden z největších (haha) problémů, kterým Česko čelí. Jen menšina lidí dnes má zdravou váhou. Je ale dobré masivně mobilizovat psychology, doktory a jiné, abychom snížili BMI Čechů za každou cenu? Není pochyb, že by to nebylo efektivní. Zde bych se držel bodu 1. Jsou zde i jiné metody, jak přimět populaci se chovat více rozumně bez prohlášení milionů za mentálně choré. Tedy vlastně ani presupce existence svobodné vůle není nutná.
§1.0.10 Další trablí je rozlišení defektu a nemoci. Osobně bych tvrdil, že nemoc je něco vyžadující aktivní léčbu, zda je přítomna. Mezitím u defektu je možné říci, že je ekonomičtější ho ignorovat.
Co je homosexualita?
§2.0.0 Další kapitolu věnuji sexualitě. Ta je lidmi mnohdy špatně chápána. Homosexuálem bývá nazýván kohokoli, kdo by se i jednou líbal s mužem.
Dle oficiální definice lze ale za homosexuální brát jen bytost, která má pářící instinkt či romantickou náklonost exkluzivně vůči stejnému pohlaví po celý život. Tato kondice se vyskytuje jen u beranů a člověka. Jinde není takovéto chování popsáno5.
Homosexuální chování
§2.1.0 Více časté mezi lidmi a přistiženými zvířaty6 je homosexuální chování kombinované se zájmem o druhé pohlaví (+- bisexualita). Dle čísel ze západu se 1,3 % populace se identifikuje jako homosexuál. Avšak 7,7 % lidí tvrdí, že mělo za život sexuální kontakt se stejným pohlavím7. Jiná studie americké mládeže našla, že jen 0,6 % lidí cítí přitažlivost pouze ke stejnému pohlaví. Mezitím 10,5 % žen a 3,7 % mužů přiznalo sexuální styk se svým pohlavím8.
Tedy homosexualita je vzácná, avšak homosexuální chování mnohonásobně častější.
§2.1.1 Skoro všechny studie jmenované níže neřeší homosexualitu kromě §3.4.0. Je komplikované získat jakékoli informace z 1 % populace. U transexuality je sběr dat jednodušší, jelikož tito lidé obvykle řeší své problémy s doktorem. Mezitím homosexuálové se do kontaktu s psychologem tak často nedostávají. Osobně bych soudil, že exkluzivní náklonost ke stejnému pohlaví je důsledek spojení mnoha faktorů s více vrozeným základem, když se skrz posledních 50 let četnost homosexuality mění pomalu (narozdíl od homosexuálního chování obecně)9.
Možné příčiny neheterosexuality
§3.0.0 Je známo, že dvojčata mají častěji stejnou sexualitu než ostatní příbuzní. I tak se z většiny jedná o vliv prostředí (~ 66 %10), nikoli genetiky. Což je podobné jako dědičnost homofobie (36 %) mimochodem11. S touto dědičností můžeme navýšit populaci neheterosexuálů z 0,8 % v nejstarší generaci na 20,8 % v nejmladší12 jenom změnou prostředí ani ne o 1 standartní deviaci. Proč tedy lidé páchají, co bylo dříve označováno sodomií?
§3.0.1 První důvod může být touha uspokojit se. Toto se údajně děje ve věznicích po dlouhé době bez kontaktu se ženami. Ve společnostech, které jsou celkově pohlavně segregované, se mnohdy vyvine pederastie, což znamená, že dospělí muži mají sex s náctiletými chlapci, kteří bývali více “dostupní“ narozdíl od dívek, které by mohly otěhotnět a ztratit na cti. Toto chování bylo nalezeno od Japonska, Afgánistánu, Řecka, Říma po Osmanskou říši.
V dnešní době je homosexuální styk spíše důsledek různých experimentů se svou sexualitou, jak je hédonismus více normalizován.
§3.0.2 Druhý důvod může být ukázka dominance nad druhým přinucením ho vykonat jemu nepřirozený akt. Například asyrský král Aššur-Nerari V. hrozil, že zda nebude subjektivizovanou zemí poslouchán, udělá z jejich vládce prostitutku a "z jeho vojáků ženy"13. Někdy se však může jednat o něco více dlouhodobého. Zmiňovaná pederastie bývala praktikována téměř exkluzivně jen v elitě a ve vztahu pán x otrok, tudíž zde možná byl element ukázání svého vyššího statusu nad druhým.
V poslední době bylo znásilňování mužů popsáno jako běžná forma mučení a ponížení v konfliktu v Sýrii14.
§3.0.3 Třetí může být vzít pouto kamarádství dál. Například dle současných standardů bylo chování mužů - kamarádů před 100 lety (viz obrázek) trochu teplé15. Lze v spekulovat, že posunutí kulturních norem ohledně intimity by mohlo v extrémním případě přejít k sexuálnímu vztahu, zda se vše děje zároveň ve více liberální společnosti. Speciálně pokud by měl daný muž / žena špatné zkušenosti s opačným pohlavím.
Sexuální zneužívání
§3.1.0 Pokud odejdeme od více kulturních a osobních důvodů k jiným, tak je ve společnosti dost řešen vztah sexuálního zneužívání a následnou změnou sexuality. Dle odhadů z 9 zemí světa je 22 % neheterosexuálních mužů sexuálně zneužito oproti 8 % heterosexuálních. U žen 36 % oproti 18 %16. Dle jiné studie dokáže tato zkušenost z dětství vysvětlit 1/5 variace, proč má někdo sex se stejným pohlavím17. Rozhodně velký faktor, ale jak vysvětlit zbytek?
Problémy při těhotenství
§3.2.0 Několik studií spekulovalo, že stres při těhotenství ženy může navýšit míru homosexuality u potomků. Například disproporčně mnoho homosexuálů se v Německu narodilo v období 2. světové války. Většina studií však neukazuje na signifikantní vztah a jejich vzorky jsou příliš malé, tudíž není důvodu věřit, že tato hypotéza cokoli velkého vysvětluje18.
§3.2.1 Když bychom chtěli pouze ověřit, zda má společný čas v děloze jakýkoli efekt, lze porovnat sexualitu dvouvaječných dvojčat s normálními sourozenci. U klasických sourozenců jsou oba neheterosexuální v 7 % případů19. U dvouvaječných dvojčat je to 9,4 %20. Tento faktor je docela malý …
Počet sourozenců
§3.3.0 Určité studie našly vztah s počtem starších bratrů. Každý další navýší šanci na homosexualitu u nejmladšího sourozence o 1/3. Zajímavé bylo, že toto neplatí u nevlastních bratrů21. Vědci si mysleli, že při rození dalších dětí se biologické mechanismy opotřebovávají a vytváří errory. Tato teorie ale byla vyvrácena22. Bohužel ji stále vidíme kolovat po internetu.
Abnormálně vyvinuté části mozku
§3.4.0 Další biologický původ byl nalezen jak u lidí, tak beranů. Stejné části mozků mužských homosexuálů jsou odlišné od heterosexuálů23. Ale jako u dalších jmenovaných faktorů samo o sobě nedokáže odlišit homosexuály od heterosexuálů. Také tento výzkum spíše nabádá k otázce, proč je mozek homosexuála lehce odlišný.
Genderové projevy
§3.5.0 Dalším faktorem, který je asociován s více běžnými homosexuálními tendencemi, je chování se jako opačné pohlaví. Tím nemyslím, že muž rád vaří, ale že dlouhodobě má zájem téměř jen o ženské činnosti, rozumí si více se ženami a mnohdy se i nápodobně obléká, mluví a gestikuluje. Zda se toto chování v dětství dá klasifikovat jako transexuální, šance na heterosexualitu v dospělosti je jen 1 ku 224.
Obecně míra mužských / ženských zájmů v dětství koreluje se sexualitou v dospělosti u mužů (r = ~0,5), ale neznatelně u žen25.
§3.5.1 Lze spekulovat, že více zženštilý muž bude terčem sexuálního kontaktu jiných mužů (možná přímo zneužívání, viz §3.1.0). Což nás vrací k kulturním důvodům vypsaným výše. Mezitím ženy jsou méně vizuálně sexuálně vzrušeny a vyžadují k uspokojení aspoň trochu emocionálního pouta oproti mužům, tudíž nemají tak často zájem o uspokojení se s maskulinizovanou ženou.
Hormony
§3.6.0 Další související otázkou je: zda dáme člověku ženské / mužské hormony, bude mít větší / menší chuť na sex se stejným pohlavím?
Není relevantní důkaz pro tuto myšlenku. V extrémním případě, kdy se transexuálům podávají hormony opačného pohlaví, není zaznamenaná signifikantní změna sexuality26. Tedy navýšení hormonů u homosexuálů směrem k jejich pohlaví nejspíše nepřinese žádné ovoce.
§3.6.1 Co ale hladina hormonů před narozením? To je mnohem větší prediktor chování než hladina hormonů v krvi. Ženy s vrozenou poruchou způsobující přebytek mužských hormonů (klasické CAH) jsou mnohem méně častěji heterosexuální. Zároveň ty více maskulinozované mají více homosexuálních tužeb27. Toto onemocnění postihuje jen 1 z 15 000 lidí28, což ho dělá marginálním vysvětlením neobvyklé sexuální orientace.
Jiné studie, které různě manipulovaly s hormony či zkoumaly intersex kondice, nenašly žádný jasný vztah s homosexuálním chováním ani homosexualitou29. Výjimka je známý vztah mezi užíváním léku diethylstilbestrolu (umělý estrogen)30 a homosexuálním chováním u dívek. Na muže však neměl efekt31 . Když už asociace s prenatálními hormony existuje, tak je zaznamenána jen u ženského pohlaví.
Dědičnost
§3.7.0 “Záhadou" je dědičnost homosexuality. Z evolučního hlediska by měla rychle vymizet, kdyby měla unikátní genetický základ - speciálně u mužů (47 %32), kde je zhruba dvojnásobný než u žen.
§3.7.1 Naprostá většina genů má ale mnoho efektů, z nichž jen jeden může být homosexuální vzrušení. Zároveň to, že člověk má určitý gen, neznamená, že bude plně aktivován. Tento nutný stimulus může být přítomnost jiného genu. Například u 73 %33 dědičného diabetes I. typu trvalo 3 generace než se objevil další postižený v mé rodině.
A nebo něco vycházejícího z prostředí. Teoreticky by mohla existovat kondice, která je 100 % dědičná, ale nemá žádný efekt do té doby než je člověk vystaven určitému normální člověku neškodnému viru.
Další způsob interakce je nepřímý vliv. Například víme, že inteligence, otevřenost, svědomitost a riskování jsou dost dědičné. Tyto kondice mají vztah s tím, zda se někdo stane úspěšným v industriální společnosti. Následkem si můžeme povšimnout, že výše příjmů má z 4/10 genetický základ34, ač peníze jsou jen lidský výmysl.
Toto vysvětluje, proč různé studie (pomocí GWAS analýzy nebo porovnáváním dvojčat) získávají jiné odhady dědičnosti v různých populacích, ač řeší to samé (velmi vzácně se však seknou o >20 %). A také proč mnohé katastrofální postižení dokážou přežít století evoluce.
§3.7.2 Měli bychom se tedy ptát, co navíc způsobují z homosexuální přitažlivosti obžalované geny. Určitě lze jmenovat abnormální gender expression (viz §3.5.0). To je z 1/3 až 3/4 dědičný dle různých metrik35 a určitě lze nalézt překryv.
§3.7.3 Další spojitost dle největší GWAS analýzy na toto téma ukazuje, že čím více genů navyšující promiskuitu člověk má, tím větší šance a zároveň preference pro sex se stejným pohlavím36.
Je homosexualita defekt?
§4.0.0 K tomu je ne-heterosexualita lehce asociována s geny způsobující různé mentální choroby a nežádoucími stavy jako ADHD, úzkosti (jen u žen), bipolární porucha (jen u žen), klinická deprese, riskantní chování, kuřáctví, osamělostí a autismem (jen u žen)37. Mělo by ale býti řečeno, že GWAS analýza má stále tendenci podhodnocovat jakékoli dědičné asociace, ale narozdíl od studií dvojčat dokáže přesně porovnávat specifické geny s mnoha možnými asociacemi.
Nápodobně studie milionu lidí ve Švédsku našla 0,33 korelaci s geny spojené s depresí38. Bohužel tato neměla data k velké řadě diagnóz.
§4.0.1 Jiné studie, které neřeší genetickou bázi, nám též ukazují na vztah s mnohamentálními chorobami. Podobně jako jsem reportoval u transexuality, mezi autisty je mnohokrát více lidí s homosexuálními tendencemi než u lidí bez diagnózy39.
Celkově mají heterosexuálové 2,6× menší šanci na existenci jiného mentálního problému v posledním roce a 1,9× menší za celý život40. A těmi nejsou myšleny jen např. úzkosti nebo deprese41, které by mohly být důsledek diskriminace nebo zmiňovaného sexuálního zneužívání (§3.1.0), ale třeba schizofrenie. Určité zkoumané vzorky populací nenalezly asociaci s např. paranoiou42 , ale jiné ano43. Tedy není celosvětová perfektní souvislost.
§4.0.2 Dále heterosexuálové méně častěji propadají problematickému chování. Dle průzkumu mezi striktně heterosexuály a ostatními v Británii, je druhá skupina 1,72× častěji kuřáky, 3,46× častěji používá marihuanu a mají 2,24× častěji sexuální dysfunkce (možná souvisí s častějším používání drog obohacující sex)44. Ve Švédsku mají muži v stejnopohlavním manželství 1,9× častěji problém s zneužíváním návykových látek. U žen 2,38×45.
§4.0.3 Na základě tohoto si myslím, že lze chápat tyto rysy člověka jako další manifestaci tzv. p-faktoru. Ten ukazuje na vrstvení (menšina lidí má mnoho diagnóz a jiní žádnou) a souvislost mezi většinou mentálních chorob + problematických návyků (náladovost, drogy, problémy se spánkem, vztek, atd.). Funguje tedy stejně jako konstrukt inteligence (g-faktor), který ukazuje na spojitost mezi např. talentem v počtech, psaní a rychlosti reakce. P-faktor je též značně dědičný (43 %46). Což nejspíše souvisí s faktem, že heterosexuálové mají o 50 % menší šanci mít rodiče s nějakou diagnózou47.
§4.0.4 Následkem zda budeme úspěšně bojovat proti mentálním chorobám, jak na genetické, tak na kulturní úrovni, sex mezi stejným pohlavím by měl mizet. Což je první argument pro klasifikaci jako defekt.
Porodnost
§4.1.0 To však není dost k samostatné klasifikaci. Jako další je důvod, proč Dante Alighieri dal sodomity do sedmého kruhu pekla jako jiné páchající zločiny proti přirozenosti za svého smrtelného života48. První důvod je, že i dnes křesťané berou homosexualitu jako něco, s čím může člověk do měsíce přestat. Druhý důvod je, že jen z heterosexuálního styku lze zplodit dítě. Je tedy viděn jako nejlepší ze všech. I z evolučního hlediska.
§4.1.1 Dle studie téměř půlmilionu lidí mají ti vykazující více homosexuálního chování mnohonásobně nižší plodnost než ostatní49:
§4.1.2 Protiargument bývá, že je možné přinutit homosexuála k sexu se ženou nebo užít IVF k oplodnění vajíčka. Odpovídám, že v §1.0.6 se mluví i o efektivitě.
Vzhledem k jmenované dědičnosti a vlivům prostředí není úplně správně, že se tito lidé rozmnožují stejně jako ostatní. Tedy i kdybychom uměle narovnaly počty dětí homosexuálů na úroveň heterosexuálů, tak v další generaci musíme nutit více lidí a v další ještě více. Zároveň bychom urychlili naši degeneraci - míra různých mentálních chorob by se lehce navyšovala. Neměli bychom tedy takto ničit záměr přírody, když stále plně nerozumíme původu homosexuality.
§4.1.3 Stejné platí i o jiných defektech jako například o mikropenisu. Tato kondice není nic stvořeného prostředím a znemožňuje mít normální sex se ženou. Zároveň zda depatologizujeme touhu mít sex s lidmi, se kterými je viditelně nemožné mít děti, tak ani pedofilie nemůže být prohlášena za defekt. Což pak vede k úvahám radikálních utilitarianistů o hledání způsobu, jak uspokojit pedofilní tužby, když samy o sobě nejsou nijak zlé. V posledním století bylo navrhováno například:
Legalizace sledování a přechování dětské pornografie
Uspání dětí50
Pokusy rozlišit znásilnění dítěte dospělým a “uvědomělé rozhodnutí dítěte mít sex s dospělým”. To vyústilo například v experimenty s adopcemi pedofily v Západním Německu51.
Někteří lidé toto aplikují i na samotné umělé oplodnění, kdy je neaktivní spermie mechanicky vpravena do vajíčka. Máme důvod se obávat, že toto povede k dalším generacím plných lidí potřebující tuto procedúru52.
§4.1.4 U více bisexuálního lidí je komplikovanější soud. Na jednu stranu jejich počty dramaticky rostou a děti těchto lidí mají v průměru větší životní trable než samoživitelské / adoptované rodiny, ba "klasické"53 , na druhou jejich efekt na úpadek porodnosti není tak velký a jsou teoreticky schopni žít v manželství s opačným pohlavím. Proto lze i implikovat, že ve více tradičním prostředí by měli porodnost podobnější ostatním, když by byli nuceni se více soustředit více na opačné pohlaví.
Stále bych však tvrdil, že svět, kde jsou všichni bez výjimky heterosexuální je ideální. Opravdu nerozumím, čím nás cokoli homosexuální dlouhodobě obohacuje.
Promiskuita
§4.2.0 Další důvod je spojen s mužskou homosexualitou, která je skoro univerzálně nábožensky zavrhována, zatímco ženská je mnohdy i ve velmi konzervativních společnostech celkem tolerována. A to je nezávazný sex. Muži jsou obvykle celkem limitováni ženami, když jde o libido, ale když mohou mít sex mezi sebou, nemorálnosti mohou růst, jak si člověk umíní. Například v Británii má muž-heterosexuál 5,5× méně sexuálních partnerů než někdo s orientací na muže54 a 12× častěji má dvouciferný bodycount55. Dle průzkumu (roku 1978!) v USA mělo 30 % gayů víceméně každý týden sex s novým člověkem56 a naprostá většina měla přes 100 bývalých sexuálních partnerů57.
§4.2.1 S tímto jsou spojené problémy jako sexuálně přenosné nemoci. 6/10 gayů se aspoň jednou za život potýkalo s tímto problémem58. Například nedávné Opičí neštovice se šíří téměř unikátně sexem mezi muži59. Druhý problém může být sexuální dysfunkce kvůli přílišné stimulaci mozku, který bude chtít víc a víc, aby vyvolal vzrušení. Proto nejspíše 21 % homosexuálů tvrdí, že má často problémy s erekcí60.
§4.2.2 Osobně bych toto ale bral jen jako související problém, nikoli vycházející z podstaty defektu. Existuje mnoho homosexuálů, kteří nechtějí mít nezávazný sex. Avšak když jde o program prevence sexuálně přenosných chorob atd., tak není pochyb, že by bylo dobré se zaměřit přednostně na tuto komunitu.
“Soud”
§4.3.0 Zda bych měl celé poznání zjednodušeně klasifikovat, tak na otázky odpověděl takto:
Q: Může být homosexualita hřích / cokoli nad čím má člověk kontrolu?
A: Ne.
Q: Bylo by lepší, kdyby 100 % lidí bylo heterosexuální?
A: Ano.
Q: Je homosexualita defekt?
A: Ano (viz výše). Nejspíše v kategorii “porucha osobnosti” nebo něco na ten způsob. Mělo by to být takto klasifikováno už jen proto, aby se dále prováděl výzkum možného vyléčení.
Q: Je homosexualita nemoc?
A: Ne. Toto slovo chápu jako něco, u čeho se musí aktivně bojovat proti symptomům (§1.0.10). Homosexualita zase tak ničemu nevadí. Kontakt s homosexuálem mne nenakazí atd.
Q: Je být bisexuál defekt?
A: Ne. Teoreticky může mít rodinu, i když by ve většině případů volil k sexu stejné pohlaví.
Zda bych řekl ano, tak bych mohl prohlásit i liberály za mentálně choré. Být velmi liberální je též spojené s horším mentálním zdravím, redukovanou porodností a dědičnými faktory. Ale podobně jako bisexuál nemá liberál averzi k opačnému pohlaví.
Q: Může být občasná bisexualita hřích / cokoli nad čím má člověk kontrolu?
A: Ano.
Můžeme udělat člověka heterosexuálem?
§5.0.0 Dále se nabízí otázka o možnosti vyléčení homosexuálních tendencí. Zda člověk nemá silné choutky, tak myslím, že nemá problém počestně žít i v islámské společnosti, zda se nebude poddávat sexuálnímu kontaktu se stejným pohlavím. Není důvod tyto lidi léčit či opravovat jinak, než udržováním morálních hodnot společnosti.
§5.0.1 Když však jde o větší homosexuální přitažlivost, tak jsem nikde neviděl důkaz, že by se psychologická intervence vyplatila a přinesla výsledky. Asi největší studie na toto téma zaznamenala 87 % neúspěch61. Z 13 % úspěchů (26 lidí) tvrdilo:
12, že je stále pokoušeno homosexuálními myšlenkami - například pornografií, sexuálními fantasiemi či nezávazným sexem.
3, že žije v celibátu.
3, že jsou spíše jen bisexuální, ale úspěšně se vyhýbají homosexuálnímu stimulu.
8, že jsou jen lehce vychýleni k bisexualitě a jsou aktivní v heterosexuálním životě.
§5.0.2 Reálná úspěšnost byla < 5 %, což je katastrofa. Není ani známo, čím se zmíněných 8 lišilo od ostatních. Lze spekulovat, že nikdy nebyli silně homosexuální. To bylo kritizováno u mnoha jiných reportů, které údajně měly pozitivní výsledek62.
§5.0.3 Podobné lze tvrdit i o studii, co měla celkem pozitivní výsledek - 79 % pacientů bylo méně homosexuálně orientováno po konci terapie63. Problém však je, že nijak neřešila, zda se z člověka stal heterosexuál či ve většině případů heterosexuálně orientován, což bych osobně klasifikoval jako úspěch. Je možné, že mnoho případů šlo z "chci mít sex jen s mužem" na "jednou za uherský rok bych dal ženské kulturistce šanci". Také tato meta-studie odmítla naprostou většinu hledaných studií o změně sexuality, ty byly označeny jako málo kvalitní k vyvozování závěrů.
§5.0.4 Dále zde bývala křesťanská organizace Exodus International, která praktikovala různé formy konverze k heterosexualitě, ale roku 2012 byla z vlastní iniciativy zrušena, jelikož její snažení bylo marné64.
§5.0.5 I když bych uznal, že je pár % autentických úspěchů, tak aktuální situace s conversion therapy je asi jako s Freudovou psychoanalýzou. Naprostá většina poznání byla jen pseudověda. Teď je otázka, jak správně vyhrabat trochu toho užitečného. Člověk, který se toho ujme, rozhodně ale nebude autor studie s 79 % "úspěchem". Ten je stále zaseknut na psychoanalýze a ani neadresoval body, které jsem tu pečlivě vypsal65. Bohužel stigmatizace myšlenky úpravy sexuality víceméně odradí více seriózní vědce od výzkumu.
§5.0.6 Celkově aktuálně nevidím důvod, proč se snažit změnit něčí sexualitu. Speciálně, když může u neúspěšných pokusů poškodit mentální zdraví léčeného66. Nejvíce ekonomické řešení je prostě problém ignorovat a nechat tyto lidi svému osudu. Sami o sobě nijak neškodí okolí ani sobě, zda nejsou nástroj širší liberální agendy. Když komunistická vláda roku 1961 legalizovala homosexualitu, tak se nic s naší společností nestalo, gay cluby nebyly normalizovaná kulturní část města, nikdo neposlouchal drag queens na školní besedě ani sledoval homosexuální páry v každé televizní show. Nic takového se (zatím) v ČR neděje, protože Železná opona nás dala do 41 let dlouhé karantény od skutečného původce problému, který překvapivě nebyli dva homosexuálové mající sex v soukromí.
§5.0.7 Můžeme předejít vzniku homosexuality? Myslím, že rozhodně ano. První doporučení je neosahávat děti. O to jste už ale doufám slyšeli.
Propagace LGBTQ+ identity
§5.1.0 Druhé doporučení je mnohem komplikovanější. Zamezit (hnutí) Pride, LGBTQ propagandě, západním hodnotám nebo jakkoli tomu chcete říkat. To vše spojuje kázání o sexuální otevřenosti, jak už povšiml Platón u Kréťanů67. Primárním efektem a cílem je změnit, jak naše společnost chápe lidi, sex a vztahy. Ve více konzervativních / kolektivistických rovinách jsou sexuální témata vždy spjata s založením rodiny a zachování naší pokrevní linie. Rostoucí individualismus však neuznává hodnotu přežití lidstva. Důležité je, abychom při tom vymírání byli šťastní. Je prohlašováno, že každý je svým způsobem speciální a neměl by být limitován něčím vyšším, než je jeho smrtelný život. Zda má v sobě nějakou tužbu, měla by být uspokojena. Pod takovýmto světonázorem opravdu nelze nalézt cokoli špatného na homosexualitě. I pro heterosexuálního člověka, co nikdy nechápal myšlenku rozmnožovat se, to musí být jen takový osobnostní typ.
§5.1.1 Víme, že například obezita je nakažlivá. Pokud máte obézního blízkého, tak máte o 50-200 % vyšší šanci na to, že také přiberete do nebezpečných čísel68. Proč by samý mechanismus nemohl platit i na LGBTQ+ identifikaci? Experimentovat se svou sexualitou a odlišit se je viděno jako společensky žádoucí a exotické, tudíž mnozí lidé v absenci seriózní opozice tomuto propadnou více hlouběji, než si jako nevinní představovali. Trendizace této identity i vede k rostoucímu počtu jedincům, co se prezentují jako bisexuální, ale nemají sex se stejným pohlavím69. Ale znám případy, které si koupily LGBT vlajku, považovaly se součást komunity, ale s příchodem dospělosti s tímto skoncovali a žijí v klasickém heterosexuálním vztahu.
§5.1.2 Můžeme ale tento vztah vidět?
Zlomení sexuálních restrikcí v USA zdvojnásobilo za 40 let počet lidí, co měli sex stejným pohlavím70. Jeden člověk z Twitteru zjistil, že ve společnosti, kde tolerance homosexuality je minimální, budou 2 % hledání pornografie na internetu mířit k gay sexu, zatímco v maximálně LGBT otevřené společnosti 4,3 %71. Ač to není zrovna bezchybná metoda, dokáže lépe odhadnou počet lidí, kteří mají homosexuální tendence, ale nemohou je projevovat na veřejnosti (např. někde v Iráku).
§5.1.3 Dle průzkumu LGB komunity v 70. letech je i zajímavý kontrast výpovědí respondentů a názorů širší společnosti. Pouze 15 % Američanů si tehdy myslelo, že na homosexuálním styku není nic morálně vadného72, zatímco gayové, lesby a bisexuálové v 72 % případů tvrdili, že byli vychováni v těchto hodnotách73. Je tedy opravdu možné, že v konzervativních rodinách tak často nevzniká homosexualita. A jak se LGBT komunita více a více normalizovala, tak rostl i počet jejích členů.
§5.1.3 Mnozí tvrdí, že lidé jen mají konečně možnost se sebevyjádřit. Je ale vadné usuzovat, že bisexuální myšlenky jsou u lidí přirozené podobně jako touha jíst a pít. Stejně bychom mohli kritizovat moderní společnost, že nedává mužům dostatek prostoru vyjádřit a kultivovat své násilné tužby jako mnohé více válečné společnosti. Nebo můžeme nadávat křesťanům, že trýzní Řeky represí jejich “přirozené” pederastrie. Dle dnešní “morálky” na tom ani není nic špatného, když chlapcům bylo přes 15 a souhlasili s touto “tradicí” starořecké elity.
Toto mi přijde jako součást širšího problému a to je nadhodnocování své nezávislosti. Lidé nemají tendenci zkoumat, jak jejich zarostlé názory mohly být ovlivněny něčím externím a dle podobnosti se sebou mylně interpretují chování ostatních, co vyrostly pod úplně jiným smýšlením - což speciálně platí, zda se chceme vypravit hluboko do minulosti.
§5.1.4 Vůbec toto nedávné manipulování s lidským nevědomím do vadných cílů nemá žádný pozitivní efekt na problémy LGBTQ+ lidí. V posledních desetiletích globálního šíření sexuálně otevřené kultury se nestal žádný zvrat s nadprůměrnou sebevražedností homosexuálů74 nebo jejich subjektivního pocitu štěstí. Viz tento post Seana Lasta.
Růst psychopatologie mezi lidmi
§5.2.0 Dalším faktorem, který možná vede k růstu homosexuálních tužeb, je úpadek mentálního zdraví u mladých75. Když jde o symptomy mentálních chorob, tak je na tom 77 % dnešních mladých hůře než průměrný student před 70 lety76. P-faktor není z většiny dědičný, tudíž má velký potenciál k růstu. Což se může projevovat i do čísel neheterosexuality. Tyto data jsou však z Ameriky, tudíž lze usuzovat, že zde v ČR jsme "o generaci pozadu".
§5.2.1 Osobně si myslím, že tento jev je zásadní pro homosexualitu, která není tak kulturně podmíněna jako bisexualita.
Jiné příčiny
§5.3.0 Více již udělat nemůžeme. Nenašel jsem žádný důkaz, že by se v posledních desetiletích něco jiného změnilo.
Alex Jones slavně prohlásil, že chemikálie ve vodě dělají žáby teplé. Člověk ale nežije ve vodě77 + v EU je látka zakázána skoro 20 let78. Je velmi nepravděpodobné, že má signifikantní vliv na lidskou sexualitu, když tento trend je i v Evropě79.
Další teorie, o které jsem slyšel, je původ ve virusu. Ten by teoreticky měl zasáhnout náchylnou populaci a poškodit jí sexualitu. Zatím ale nebyl proveden jakýkoli experiment ověřující tuto myšlenku80.
Bonus: are traps gay?
§6.0.0 Před závěrem bych jmenoval zásadní díru v textu výše. Mnohdy se k “měření sexuality“ používá Kinseyho škála. Ta byla stvořena před 70 lety. 0 na ní ukazuje heterosexualitu a 6 homosexualitu81. V minulém století byla transexualita (nebo lidé, kteří jsou na hormonální terapii z jiného důvodu) marginální záležitost. Nebylo ani možné s tehdejší úrovní zdravotnictví a plastické chirurgie stvořit mnoho jedinců, kteří vypadají zblízka jako druhé pohlaví. Když se vědci ptali lidí, zda je vzrušuje stejné pohlaví, tak to znamenalo, že mužům ukázali obrázek někoho viditelně mužského pohlaví.
§6.0.1 Vím o existenci lidí, kteří mají na transexuály specificky fetiš, a těžko říci, kam skutečně patří. Osobně si myslím, že když je přitahují více než normální opačné/stejné pohlaví, tak budou někde v kategorii bisexuál.
§6.0.2 Co když je ale někdo “trapped“? Řekněme, že muž je podnapilý a vyspí se s někým, kdo vskutku vypadá jako žena, akorát s penisem. Můžete ho nazvat divným, ale ne homosexuálem. Člověk se vyvinul v prostředí, kde nic takového nehrozilo. Muž vždy vypadal jako muž a žena jako žena. Jeho instinkty nejsou defektní. Člověk nesoudí atraktivitu pouze na základě genitálií, protože ty vidí až téměř naposled, když jde o navázání vztahu s druhým …
§6.0.3 Zda však osoba od oka nevypadá jako pohlaví, kterým se cítí být, a někdo s ní má sex, tak to nejspíše ukazuje na homosexuální tendence.
Závěr
§7.0.0 Ke konci bych pravil, že je legitimní považovat homosexualitu za defekt či osobnostní poruchu. Tito lidé nemohou za to, jak skončili. Ani není produktivní je jakkoli napravovat.
§7.0.1 Na druhou stranu většina lidí, co má homosexuální styk, není unikátně přitahována stejným pohlavím. Toto chování je jeden ze symptomů úpadku naší civilizace. Zvrátit ho je však mnohem širší problém než zákaz homosexu. Lidé dnes postrádají ideologický základ, který by je vůbec mohl vést k myšlence, že by sex by měl být něco více svatého. Nejlepší, co můžeme udělat, je:
Jít v de Santisových šlépějích = již v počátku omezit vstup aktivistů na školní půdu a do státem placených institucí.
Snažme se zabránit dalšímu šíření sexuální revoluce. Např. pro začátek zaveďme povinnost ověřit věk uživatele na částech internetu obsahující pornografii či jiný závadný materiál.
Zastavit další integraci se “západem“. Tím je myšleno například nedat prostor různým společnostem šířící woke myšlenky či jejich konání značně zregulovat. A vzbudit v lidech ponětí, že nepatříme do anglosféry (ta vypadá, že se nepolepší v nebližší době).
Podporujte politiky a jiné osobnosti, kteří nedělají z tlačení liberalizace téma. Můžete jít například na stránku Jsme fér a ignorovat všechny zmíněné na rozsáhlém listu podporovatelů.
Nejvíce ale může jedinec udělat tím, že úspěšně vychová mnoho dětí.
Parpola and Watanbe, 1988, p.12
https://doi.org/10.1007/BF01067431
Table I. - 7 %
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7082777/#SD1
zde se bohužel nepracovalo s dvojčaty
https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-008-9386-1
Table 1 - 8,3 %
https://doi.org/10.1037/0022-3514.78.3.524
Table 1 - 11,6 %
https://ajp.psychiatryonline.org/doi/10.1176/appi.ajp.157.11.1843
Table 1 - 8,3 %
ten je dnes již zakázán kvůli jiný zdravotním komplikacím u dětí
https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-006-9072-0
Nizozemsko - 71 %
https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-008-9457-3
Finsko - 40 %
https://doi.org/10.1037/0022-3514.78.3.524
Austrálie 43,5 %
https://web.archive.org/web/20161013052208/http://emilkirkegaard.dk/en/?p=3229
Perhaps a compromise is having sex with a sleeping child without them knowing it (so, using sleeping medicine). If they dont notice it is difficult to see how they cud be harmed, even if it is rape.
Zákony, Platón, kniha 1, nejspíše strana 65 (záleží na vydání)
(575×72+111×55+81×229+63×64)/(575+111+229+63)
https://archive.org/details/homosexualitiess0000bell/page/338/mode/2up
Camille Paglia dává dobrou úvahu o vzniku homosexuality Jordanovi Petersonovi:
https://www.youtube.com/watch?v=lceVoctpJOM&t=
Zajímavé úvahy a zdroje, ale homosexualita není genetická a dědičná. Proč je tedy člověk homosexuální? Zastávám postoje Carla Junga, Sigmunda Freuda a Camille Paglia na toto téma. Prostředí a struktura lidských vztahů způsobují homosexualitu.
Bronze Age Pervert ve své knize Bronze Age Mindset má také podobnou a zajímavou teorii o mužské homosexualitě:
The peculiar “history” of how the queen develops, the modern effeminate homosexual, is very telling. The problem of the modern homosexual is revealing because it is the model according to which many other kinds of higher life have been thwarted and warped into something else. Don’t be fooled by propagandists: the modern homo has nothing to do with ancient “predatory bisexuality” or with the pederastic rites found in many societies. On one hand such people as the modern queen have always existed but on the other, there are many specimens now who become this, who would not have before. It is very unfortunate event in life of animal. Camille Paglia says that the modern homosexual is the product of the pressures of post-industrial life. Her model for this is that a very sensitive young boy, open to aesthetic experience of all kinds, maybe the kind of slightly neurotic and artistic boy that a century ago would have experienced synaesthesia; such boy is turned off by the horseplay and “rough” masculinity of his brothers and father and other boys his age. The distancing from this masculinity is concurrent with his becoming over-close with his mother, idolizing the feminine: upon puberty, the distance or fear from masculinity leads him to eroticize it, while he turns away from women, either because of too much familiarity, or too much awe. In this she is only half right, and the other half of the story I discovered from an alien mind whose teachings have been spread among some of the frogs. His name Harro MJ, but I think this is false name. I tell some of his ideas here as best I understood. He tells I believe his own story, or someone he knows: he tells of how modern world corrupted his nature through stricture and turned him into a homo. But I think his story speaks to many others, who didn’t turn into ghey, but who have nevertheless been disfigured in some other way… by the same force. Now, Paglia’s restatement of Freud is correct, but she misses an important element of the story, which is why such a boy turns away from the masculinity of his peers in the first place. It is not horseplay or the roughness of male competition as such that makes him turn away, but the utterly fake or artificial character of such displays, usually, in our time. Such boy perceives what his peers don’t, the conditional and entirely dependent character of life in our age. It is not the masculinity, the competition for status among men, the physical roughness, that makes him turn away… but the fact that all such play is happening in already owned space. It is this aspect of our time that is crucial to understand. When I speak of something like owned space, it must not remain mere word. When you understand something: I mean you must see and feel it like you would a landscape you know from youth, how to navigate all its nooks, the different heights of earth, the banks of streams, where the trees are and how it feels inside them, how long it takes walking from this or that group of beech to the abandoned factory, so that the map is already in your body. This is only way to really understand something. I believe boy like this is one of the types that sees through the charade the lords of lies have dangled in front, the shadow-play to dazzle the many, and he is turned off, maybe not by manliness, but the buffoonish, deluded character of modern masculinity. The defeated male that is turned into a peon and a neutered beast for women and hidden masters is a terrible thing to see. The jockeying for status, the physical fights, the adventures boys are supposed to have in a state of nature…all of this is in nature meant as preparation for life, for a life of conquest and expansion. Roman teenagers of patrician class were sent already on missions on behalf of Empire abroad. Modern adult Western male seeks permission to watch other men playing sports, quaff vegetable oil relish, beg for “coochie” in simulated intercourse, masturbation with plastic on dick. Precisely a character born for conquest, for expansion, a precocious type of boy who seeks real development and the real domination of the space around him, who understands in his blood that play and manliness are to this end, precisely such a boy will have his expectations about life crushed and thwarted as soon as his eyes open. This may be around the age of six or seven, but it sometimes happens earlier. Such boy then comes to have only contempt for those among his peers who, not seeing the subjection we are in, continue under their delusion and accept the breaking that the lords of shadows begin on the human spirit around this age of awakening—by nine or ten, the “education” is almost already complete in our time. They submit to the yoke and their sham simulated masculinity is now a parody of the true manliness, which in a state of ascent develops into the will to actually dominate space around oneself, not into a caricature for the benefit of women. But this domination is not possible when space is already owned. This intuition of owned space comes on one very early: with eyes open, it’s like an evil spirit inhabits everything. I think there are many types of energetic and perceiving boys who reach this stage, who are turned off by the moral and biological self-castration of their conventional peers, who sense the suffocating limitations of modern space. The rest of this story is more particular to the boy who as response becomes a homo or trap, and Paglia is right about that part—masculinity rejected simply because of distance from other boys in general, mostly as a result of a certain native over-sensitivity.