Vyšla nová verze:
§0.0.0.0 Nedávno probíhala diskuze o udržitelnosti důchodového systému. Zásadní není jenom reforma financí státu, ale i navýšit počet dětí, aby se další generace nemusely nést toto břemeno podobně jako má generace Husákovy děti. Aktuálně už desetiletí jako Češi a Evropané vymíráme a současné pronatalistické politiky nám přináší pramalé výsledky.
Budou mít lidé více dětí, když jim dáme více peněz?
§1.0.0.0 Většina zákonů se snaží nějak finančně motivovat rodiče. Funguje to však?
§1.0.0.1 Dobrý způsob, jak ověřit tento vliv na počet dětí v extrému, jsou výhry v loterii. V USA tato jednorázová dávka má vliv na koupi např. nového domu. Ale i po pěti letech má nulový vliv na počet dětí1. Podobný experiment se zopakoval na Taiwanu. Tam se našel miniaturní vliv. Ten byl způsoben pouze nejvyššími výhrami, které by byly v českém prostředí přes 13,4 milionů Kč2. I tak se jedná pouze o +0,25 dětí / osoba po šesti letech. Lépe řečeno 1/4 výherců obří loterie si pořídil další dítě, zbytek nikoli3. Ve Švédsku každá výhra 1 milionu švédských korun (2,2× násobek průměrných ročních příjmů) má podobný vliv na porodnost výherce po deseti letech, ale pouze pokud je muž. U žen je efekt nulový4.
§1.0.0.2 Další nárůst bohatství může nastat pro vlastníky nemovitostí při výkyvech cen na trhu. Ale i když se hodnota domů navýšila o $100 000 (pro srovnání běžný Američan vydělá asi $46 000 za celý rok5), porodnost se zvedla jen o 0,22 dětí / žena6.
§1.0.0.3 Z druhé strany se můžeme podívat na ekonomické úpadky nějaké oblasti. To se stalo v 2. polovině 20. století v Appalačských horách, kdy se po pádu cen uhlí zastavila těžba a zmizelo mnoho pracovních pozic. Výsledek byl v dalších ročnících maximálně -0,11 dětí / žena7.
§1.0.0.4 Další způsob je porovnat lidi dle příjmových skupin. Zda jsou peníze nutné pro založení rodiny, chudí by měli mít méně dětí než bohatí. Ale to není v ČR realita. Porodnost je v nejbohatší a nejchudší třetině stejná. Zda odhodíme z analýzy ovlivňující faktory, tak reálně má bohatší třetina méně dětí, protože je více vzdělaná8. Když se podíváme do USA, tak okrsky s nejvyššími příjmy měly roku 2000 stejný počet dětí jako ty nejchudší. Poté v nich ale začala jejich porodnost klesat z 70 dětí na 1000 obyvatel na 55 roku 20209. Přestěhovat se do bohatší čtvrti je tedy spíše evoluční hendikep.
§1.0.0.5 Co když existuje nějaká stěna, za kterou začne porodnost růst, jelikož občan se už nasytil, akorát je velmi vysoko? V USA se našla až u top 5 % nejbohatších10. I top 700 nejbohatších Američanů má v průměru jenom 2,3 dětí. Což je 0,4 nad průměrem té doby11.
§1.0.0.6 Dle mého výzkumu má běžný senátor v ČR 2,26 dětí. Když budu počítat ty s neznámým počtem jako bezdětné, tak 1,9512. Takže ani v Česku není situace u vrcholu společnosti jiná.
§1.0.0.7 Co se takto podívat na různé státní/sociální dávky? Ty jsou pouze jako “odměna za počet dětí“, takže by teoreticky měly více motivovat aspoň chudší polovinu lidí. Ale ani to se neděje. Evaluace současných levicových léků na nízkou porodnost ukazuje, že kdyby stát dal běžné domácnosti na dávkách tolik, co sama za měsíc vydělává (to by znamenalo v době psaní článku ~ 66 000 Kč měsíčně13), tak by porodnost stoupla jenom o 23 %14. To je obří cenovka za navýšení porodnosti do zelených čísel! Dle studií bohatších zemích západní Evropy by bylo nutné navýšit veškerou rodičovskou podporu (rodičovský příspěvek, výše rodičovské dovolené, dotace na školky, obědy, atd.) 3,6x15.
Historické případy
§1.1.0.0 Když se podíváme hluboko do minulosti, tak selský rozum napovídá, že před industriální revolucí, kdy většina lidí byla dle dnešních standardů chudá, se rodilo více dětí. Takže to nejspíše nebude nést své ovoce …
§1.1.0.1 Např. viktoriánská doba měla velmi vysokou porodnost (i když odečteme dětskou úmrtnost), ale náklady na bydlení byly vyšší než dnes16.
§1.1.0.2 Samé platí o USA a idealizovaných 50. letech. Akorát v posledních dvou letech začíná jít dostupnost bydlení abnormálně vysoko oproti minulosti:
§1.1.0.3 Komunistické Československo je též zajímavý případ. V 70. letech mělo jedno z nejvíce štědrých pronatalistických politik17:
Mateřská na 90 % původní mzdy.Školky a jesle zdarma.Nižší věk odchodu do důchodu pro matky.Často byt zdarma.Výhodné půjčky.Školní obědy pro děti zdarma + různé dávky na oblečení a dopravu.
§1.1.0.4 Tento experiment stál stát 1/10 svého rozpočtu (nezapomeňme, že se jednalo o centrálně řízenou ekonomiku). A výsledek byl při nejvíce optimistickém odhadu +0,4 dětí/žena. Dle jiných názorů se jednalo jenom o krátkodobou ekonomickou stimulaci početné generace. V 80. letech porodnost zase klesla na “přirozenou úroveň v komunistického režimu” (~ 2 dětí / žena).
§1.1.0.5 Jak vidíme, tak navýšení příjmů může v krátkodobém horizontu navýšit počet dětí, avšak v dlouhodobém horizontu je efekt malý. Ale ne vždy tomu tak bylo. Nejchudší desetina v Anglii před >200 lety měla ~ 2 děti. Nejbohatší desetina 4 děti18. Je i důvod si myslet, že populace obecně reagovala na výše mezd počtem dětí19:
§1.1.0.6 Když bylo doba zlá, lidé oddalovali věk, kdy se ožení, což znamenalo méně narozených (nemanželské děti byly tabu). Jsou také náznaky, že se lidé pokoušeli limitovat počet narozených dětí v manželství. Mnozí i zůstali bezdětní. Tyto čísla se mohly dostat až na 20 % všech žen (při Malé době ledové)20, což docela boří stereotyp člověka minulosti, který se nezodpovědně množí jako zvířata.
§1.1.0.7 Do menší míry samé platí i o imperiální Číně21. A toto nebyl důsledek rozdílné úmrtnosti, ta zabila podobný počet dětí pro všechny vrstvy22. Ta byla primárně důsledek života ve městě nebo vesnici, ale v obou prostředích bohatí chtěli více dětí. Toto samé platí i o dnešních polygamních společnostech, kde bohatí muži mají více žen a následkem více dětí než chudí.
Co se stalo před 260 lety ve Francii?
§2.0.0.0 Něco se koncem 19. století Evropy změnilo23. Porodnost vyšší třídy se propadla pod úroveň nižší24. A chvíli na to začala porodnost klesla všem bez rozdílu. To lze z menší části vysvětlit úpadkem dětské úmrtnosti při industrializaci. Důležité pro nás je, že ve Francii tento stav nastal už v roce 1760, kdy byla ekonomicky pozadu za Anglií25. Pro poslední region Evropy až roku 193526.
§2.0.0.1 A nejen toto! Lingvistická podobnost a vzdálenost od centra Francie měla přímý vliv na časování tranzice. Mezitím šíření anglických myšlenek (industrializace a silné soukromé vlastnictví) nemělo žádný až lehce opačný vliv27.
§2.0.0.2 Myslím, že není pochyb, že tato první demografická změna byla ideologický výplod. Nikoli důsledek změn ekonomického uspořádání. Regiony s více bohatou populací byly trochu odolnější než ty, kde životní úroveň byla nižší28.
§2.0.0.3 Co se ale přesně mezi Francouzi stalo? Nejvíce pravděpodobné vysvětlení je, že Francie byla velmi osvícenecká, racionalistická a otevřeně naladěná. K tomu získala protestantská menšina výrazný ekonomický vliv. To se zrovna nelíbilo katolické církvi s podporou vlády. Od doby Ludvíka XIV. (vláda 1643 – 1715), byla snaha rekatolizovat Francii a zvrátit důsledky reformace. Což populace nenesla dobře a na této náladě profitovali liberální myslitelé. A výsledek? Postupná sekularizace a liberalizace celé země.
§2.0.0.4 Katolíci byli pronatalističtí na dnešní standardy. Určitá křesťanská literatura dokonce tvrdila, že častá ejakuace dovnitř vagíny své manželky je nutnost k označování se za počestného člověka. Zda někdo měl sex, ale vůbec se mu nerodili děti, tak to mohl být náznak hříchu29. Přeci jen první boží příkaz člověku (po získání chápání dobra a zla) byl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.”30. A nejen katolická církev, ale i protestanští reformátoři toto brali velmi seriózně. Například Jan Hus pravil: Víme, že manželství je zde především kvůli plození dětí a hned potom jako ochrana před smilstvem … Jak říká svatý Pavel: Abyste se však vyvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže31. Pokud se vám to nelíbilo, tak vám zbývalo žít v celibátu a zasvětit život péči o ovečky církve. Není tedy divu, že míra katolictví v regionu měla silný vliv na datum počátku úpadku porodnosti32.
Máme i důkazy, že většina populace dříve sdílela stejný pohled na sexualitu. Když se jim narodila dvojčata, tak jenom menšina se pokusila zamezit dalším porodům33.
§2.0.0.5 Mezitím druhá strana konfliktu byla mnohem více tolerantní k životu pro požitek, sexuální volnosti a mnoha chování, co vidíme dnes kolem sebe. Viz lidé jako markýz de Sade. Ten je dnes znám primárně jako zvrhlík a důvod pojmenování sadismu, avšak mnoho lidí zapomíná, že byl i filosof a své konání si dlouze racionalizoval34. Proto kvůli mnohem otevřenějším názorům na sexuální záležitosti začala být populární antikoncepce, jak se děti stali spíše zátěží než požehnáním každého dobrého věřícího.
§2.0.0.6 Od té doby můžeme pozorovat nárůst single žen, rostoucí počty dětí narozených mimo manželství, nezávazný sex, rostoucí vliv žen na kulturu (v té době v salónech, kde se lidé scházeli). I uvnitř manželství začala být populární myšlenka “2 děti stačí“. Po Velké francouzské revoluci se liberalizovali rozvody do celkem moderních standardů a ženy byly více integrovány do ekonomiky jako dříve muži. Jediný rozdíl oproti dnešku byl, že věk vstupu manželství nestoupal, ale od 18. století klesl (u žen) z 26 let na 22 let v 60. letech. 20. století.
Vlastně by mne zajímalo, zda dřívější název syfilidu, “francouzská nemoc“, nemá nějakou spojitost s tímto …
Co se stalo před 140 lety v Anglii?
§2.1.0.0 V silně konzervativní Anglii byly všechny liberální názory ignorovány jako heretické nebo přímo cenzurovány. Roku 1832 se dostal před soud doktor Charles Knowlton s knihou Fruits of Philosophy. Ta zjednodušeně argumentovala pro francouzský způsob života a limitaci porodnosti kvůli strachu z přelidnění. Soudce potvrdil vinu a dostal pokutu s trestem tří měsíců tvrdé práce za kažení mravů veřejnosti. Rozmachu a popularity se ale tato kniha dostala až ji začali masově tisknout dva sekulární a feminističtí aktivisté, Charles Bradlaugh a Annie Besantová, roku 1877. Ti byli následně také zatčeni a postaveni před soud. Tentokrát se ale právní kličkou vyhnuli odsouzení a své vítězství použili pro ještě větší mediální zviditelnění v očích veřejnosti35.
§2.1.0.1 A data naznačují, že jejich reklamní kampaň byla velmi úspěšná. V distriktech, kde se šířily zprávy o tomto soudu, následně signifikantně upadla porodnost. V dalších letech se tyto názory začaly šířit i do celého anglosaského světa. Nejlépe lze tento efekt vidět v Kanadě. Anglické provincie zažily velký propad porodnosti, zatímco v katolickém Quebecu upadala velmi pomalu (nejspíše jen v reakci na opadající dětskou úmrtnost):
Samý vzorec vidíme v Jižní Africe a USA. Imigranti z Británie měli značně méně dětí než starousedlíci36. Tehdejší propaganda proti velkým rodinám nejvíce ovlivnila vyšší třídu, která měla historicky nejvíce dětí (viz §1.1.0.5). Roku 1911 už měla průměrná bohatá rodina v průměru 1,7 potomků37! To dává smysl, poněvadž dělnictvo na přelomu 19. a 20. století mělo jiné věci na práci než se věnovat aktuálním mediálním trendům, tedy velikost jejich rodin upadla o několik desetiletí později.
§2.1.0.2 Toto není žádné vědění odhalené moderními statistikami, ale i lidé tehdejší doby si byli vědomi vlivu malthusiánského až feministického hnutí. Například roku 1920 prohlásil, že “spojitost úpadku porodnosti a šířením Bradlaugt-Besant propagandy je očividná“38.
§2.1.0.3 Upřímně si nejsem jist, v které zemi snaha zamezit populačnímu růstu z dlouhodobého hlediska nevedla k opačnému problému. Tím nechci kritizovat populační politiku celkově. Jen říkám, že vládním cílem rozvojové země by měla být vždy politika tří dětí. Nikoli dvou jako v Iránu39/Indii nebo jednoho v Číně. Oboje vede k nedostatečné porodnosti. I když vláda od zákonů později ustoupí, tak populace si navykne na životní styl, kde mají volné finanční zdroje na další zboží a služby, a další generace radši bude vymírat než omezit své utrácení (o tom více napíšu níže).
Současnost a další místa
§3.0.0.0 Jak dopadlo šíření anti-tradičních myšlenek do světa? Můžeme stále vidět samé důsledky?
Antikoncepce a potraty
§3.1.0.0 Mnozí na RW Twitteru si myslí, že Giacomo Casanova nezačal používat kondomy kvůli své touze po nezávazném sexu40, ale že kvůli výskytu kondomů začal Casanova svádět ženy. Svatý grál navýšení porodnosti je pro určité jedince zákaz hormonální antikoncepce:
§3.1.0.1 Je sice pravda, že většina dětí není plánována jako pětiletka v SSSR. A holá korelace % žen, co by chtěla použít antikoncepci, ale není dostupná, a porodnosti je 0,6741.
§3.1.0.2 Ale to nutně neznamená, že musíme navýšit počty neočekávaných dětí, abychom se dostali nad 2,1 dětí / žena => korelace není kauzalita. Velmi nábožné ženy v USA mají méně neplánovaných těhotenství než ty sekulární (a mnohem více otevřené potratům a antikoncepci)42. To jde zcela proti narativu. Podobně Polsko má zakázané potraty a antikoncepci používá signifikantně méně lidí než na západě43, ale i tak mají nižší porodnost. Samé platí o jihovýchodní Evropě nebo na Ukrajině, kde antikoncepce je podobně špatně dostupná, ale míra potratovosti44 a počty dětí jsou stejné jako na západě. Například Albánie má stejnou nedostupnost antikoncepce jako Nigérie, ale mají o 5,3 dětí / žena méně45. V komunistickém Rumunsku byly antikoncepce a potraty přísně zakázány a výsledky byly marginální mimo dočasný skok hned po ratifikaci zákonů46:
§3.1.0.3 Dle odhadů mají restrikce potratů signifikantní vliv na porodnost žen pod 20 let a přes 55 let47. Což je malá část populace snažící se o děti. To je konzistentní s mým předchozím článkem: zákaz potratů znatelně nenavýší počty nechtěných dětí, protože lidé budou méně riskovat => porodnost nestoupne o >0,2 dětí na ženu.
§3.1.0.4 Zajímavý příklad jsou i Romové v severním Turecku. 85,8 % používá alespoň jednu formu ochrany před otěhotněním. Z ní je 77,7 % “moderní”. 58 % používalo nitroděložní tělísko. Avšak nebyl nalezen žádný vztah s počtem dětí48. I v Srbsku bylo zjištěno, že Romky používají formy antikoncepce častěji než Srbky49, přestože první skupina má 2,2× více dětí50. Vypadá to, že tyto romské ženy měly velký počet dětí, protože začaly používat antikoncepci jako limitaci vysokého počtu dětí? Dle dat z Saúdské Arábie to vypadá na tento případ. Antikoncepci používají nejčastěji ženy s čtyřmi dětmi a nejméně s žádnými => proto používání antikoncepce má ironicky pozitivní vztah s porodností51. Samé jsem nalezl v Africe52 nebo Ománu53. Antikoncepce se používá obvykle jako limit rodiny u lidí s pěti a víme dětmi nebo zamezení mimomanželského těhotenství. Ostatní se antikoncepci vyhýbají.
§3.1.0.5 Vypadá to, že antikoncepce a potraty jsou spíše reakcí na kulturní změny než příčinou - v společnosti jako Británii roku 1810 nebo Somálsku překvapivě ani nemůže vzniknout trh s metody ochrany před početím, protože ji lidé nechtějí v dostatečném množství, aby se firmy uživily. A nespolehlivé metody ochrany před početím jako ejakuace mimo vagínu jsou dostatečně efektivní, aby snížily porodnost o velká čísla.
Kdybychom teď zakázali formy ochrany před početím a potraty, tak v dlouhodobém horizontu by porodnost stoupla maximálně o 17 %54, což by sotva zvedlo naši porodnost na 2 d/ž. To je celkem konzistentní s závěrem srovnání zemí třetího světa, kde skutečná porodnost koreluje na 0,92 s počtem dětí, který si matka přeje. Rozdíl prvního minus druhého je +0,47 dětí55. Popřípadě i s experimentálním srovnáním regionů v Indii, kde sociální pracovníci propagovali antikoncepci, a těch kde nikoli. Snížení bylo o 0,5 d/ž. Ale u přeživších dětí jenom o 0,3 d/ž56.
Víra
§3.2.0.0 Co teda vede ženu v Chadu k tomu, že chce 6 dětí? Vraťme se k sekularizaci.
Dodnes má víra v Evropě asi +0,5 d/ž vliv u lidí identifikující s nějakou křesťanskou denominací57. Když se však podíváme na míru zájmu o víru, tak ve východní Evropě mají lidé tvrdící, že je pro ně náboženství důležité, o 0,43 dětí více a ti, kdo chodí do kostela týdně, mají o 0,84 dětí více. V celé Evropě je rozdíl 0,46 a 0,95. Na severu a západě jsou asociace větší (>1 dítě/žena)58. To nejspíše souvisí s absencí komunistického režimu, který tyto komunity poškodil. Například ve Španělsku, kde Francův režim dobře opečovával své papežence, je rozdíl mezi častými návštěvníky kostela a bezbožnými 1,1 dětí na ženu59. Stojí i za povšimnutí, jak liberalizace a sekularizace státu po Francově smrti ihned způsobila propad porodnosti na moderní čísla60. Jiné studie nám ukazují, že ve Francii, Británii a Nizozemí mají nenábožné ženy porodnost v červených číslech asi od 30. let. Mezitím ty nábožné po celé 20. století nevymíraly61.
§3.2.0.1 Když pojedete přes oceán do USA, tak lidé chodící týdně do kostela jsou jediná nevymírající skupina. Člověk by také mohl říci, že celý pokles porodnosti v USA lze vysvětlit růstem nevěřících z 6 % v roce 1982 na 30 % v roce 202062.
§3.2.0.2 Stejný případ lze vidět na Kavkazu. Gruzie zažila trochu náboženský revival po pádu SSSR63. Nejspíše zásadní symbolický akt byla však iniciativa patriarchy Ilii II. Ten se rozhodl kázat proti rostoucí bezdětnosti a roku 2007 slíbil, že osobně pokřtí každé třetí (a další) dítě v rodině64 - pokud se rodiče dostaví do Katedrály Nejsvětější trojice v Tbilisi. Populace opravdu začala mít více dětí nezávisle na socioekonomických faktorech65. A dodnes si drží porodnost v zelených číslech, i přestože začínala s nejhoršími čísly. Dvě další kavkazské republiky se tento rok neliší od jiných evropských zemí66:
§3.2.0.3 Tyto hodnoty ale dost podhodnocují, protože moderní křesťané mají spíše blíže názorům stereotypního ateisty než komukoli před 100 lety67. Co takto se podívat hlouběji do minulosti nebo do míst, kde náboženství není takové odstředěné mléko? Na Slovensku byl při sčítání lidu 1938 rozdíl mezi nábožnými a sekulárními ženami okolo 2,5 d/ž68. Ortodoxní Židé mají až o 4 děti více než sekulární občané Izraele69. Mormoni asi dvojnásobek co nevěřící70. Extrémní příklad jsou komunity žijící odloučeni od vymožeností industriální společnosti jako Amišové nebo Mennonité71. Ti mají 5 až 10 dětí, i přestože jejich dětská úmrtnost je na západní úrovni.
§3.2.0.4 Do menší míry nemají porodnostní problém ani občané zemí arabského poloostrova. Viz obrázek. I v Evropě mají muslimové 2,6 dětí na ženu, což je o 1 více než u ostatního obyvatelstva72.
§3.2.0.5 Poslední otázkou zůstává, jestli konvertování k víře nějak zvětší rodinu jedince. Dle velké studie z Nizozemska závisí hlavně na prostředí, nikoli soukromém pocitu, jak je pro ně víra důležitá. Lidé, kteří byli vychování v nábožné rodině a později víru opustili, mají jen trochu menší šanci mít >2 děti než předchozí generace. Podobně lidé chodící do kostela týdně mají vysokou porodnost73. To ukazuje, že náboženství spíše člověka vychovává separací od moderní kultury, což vyústí v jiné životní návyky, a pocitem se zalíbit svému nejbližšímu okolí.
Konzervatismus
§3.3.0.0 Myslím, že je celkem očividné, jak samotná víra kontroluje porodnost hlavně pomocí konzervatismu. A tím nemyslím cokoli, co propaguje Václav Klaus. Ale názory ještě více napravo. A jmenovitě ty na chování lidí - náhodný rodič má v 75 % případů “sociálně konzervativnější” názory než průměrný bezdětný člověk. “Ekonomický konzervatismus” nemá vztah s počtem dětí poté, co vezmeme v potaz častou korelaci sociálního a ekonomického konzervatismu v Evropě74.
§3.3.0.1 Je dobré říci, že před 100 lety v USA žádný takový vztah neexistoval75. Předtím byl i liberál dle dnešních standardů dostatečně konzervativní, aby preferoval založit velkou rodinu76. Nejspíše se jedná o relativně nový fenomén.
§3.3.0.2 Jak jsem výše ukázal u potratů, ne všechny aspekty toho, co lidé chápou jako konzervatismus, mají vliv na porodnost. Osobně bych popsal jako důležité názory na:
vztah mezi mužem a ženoupocit důležitostiodmítnutí hédonismuvybudování komunity
§3.3.0.3 Stále však platí, že jako celku se v moderním evropském prostřední daří (rozmnožovat) pouze krajní pravici. Ostatní nejsou schopni navyšovat své počty přirozeně77. Když chceme soudit, s jakou výchovou přijde do světa budoucí generace, tak na nějaké korelaci a kauzalitě nezáleží. Například kdyby byli “správně konzervativní“ lidé často vysocí, tak bude průměrná výška růst a růst.
Práce žen
§3.3.1.0 Abych začal po popořadě: Je dobrý důvod si myslet, že striktně tradicionalistické normy po většinu historie lidstva byly důvod, proč jsme skončili jako inteligentní druh.
Být hloupý má jasnou výhodu. Tvor není schopen limitovat své instinkty a svou úmrtnost (jen malá menšina zvířat někdy zplodí potomka) léčí vysokou porodností. Nic ho z okolí nerozptyluje, takže má více času na evolučně nutné záležitosti. Mezitím člověk často používá svůj rozum k “evolučně nepodstatným věcem” (jako například psát tento článek, tvořit filmy, popisovat druhy rostlin v Amazonském pralese, učit své děti matematiku nebo zakládat firmu vyrábějící batohy). Uvozovky jsou samozřejmě na místě, protože z kolektivního hlediska vyspělé národy dokážou přemoci válkou ty hloupé (ale plodné) nebo přežít změny prostředí.
§3.3.1.1 Také lidská žena v minulosti měla těhotenství těžší než dnes a mohla se kvůli svému komfortu naučit mu vyhýbat. Docela mne překvapilo, že i dnes si 1/10 nevěřících žen v Kanadě myslí, že při rození dětí umře78. To nejspíše citelně ovlivňuje porodnost. Jestli je nevůle velké části žen k těhotenství skutečně univerzální, tak se nelze divit, že mnohé společnosti v historii i současnosti přistupují k ženám patriarchálně => její autonomie nad sexualitou je dána do rukou jejího muže, který obvykle získává prestiž z velkého počtu dětí.
Pro ženu ve více vyspělé společnosti je také těhotenství a kojení samo o sobě překážka v seberealizaci (např. kariéra) rovné muži. I kdyby společnost byla perfektně feministická, tak tento biologický “handicap” nelze obejít. Možná v budoucnu bude možné děti vyrábět v továrně dle potřeb autorit, ale to je totální dystopie.
Ještě k tomu i ta feministická idylka, kdy se o dítě bude starat školka nebo dětská skupina, aby matka nebyla pracovně limitovaná, je nejspíše zanedbatelný faktor při navyšování porodnosti. Čas trávený dětmi ve školkách nijak nekoreluje s počtem dětí na evropskou ženu v roce 2020 a 202179:
Je také spekulováno o existenci J-křivky porodnosti a genderové rovnosti. Když se muži začnou více starat o domácnost ženským způsobem, tak je v domácnosti s dvěma lidmi na plném úvazku více možností opečovávat děti. Následkem velmi feministická společnost bude mít vyšší porodnost než lehce feministická (a patriarchální bude mít nejvyšší). To je nejspíše reálita80, ale druhé nejvyšší maximum funkce tvaru J se nachází pod 2 dětmi na ženu. Nikde nikdy nebyla společnost, která by nám ukázala jiný závěr.
§3.3.1.2 Tím nechci říci, že Talibán ví, co dělá. Dle dat z Ománu restrikce pohybu a vlivu rozhodování žen v rodině mají minimální vliv na počet dětí81. Vůbec když dnes stačí mít >2,1 dětí k navyšování populace, tak postačí nějaká náboženská/ideologická pronatalistická motivace a jsme za vodou. Např. zanedbatelné % kanadských žen chodící do kostela trpí neurotickým strachem z úmrtí při porodu (viz výše - §3.3.1.1). A nábožné ženy nemají takový problém omezit kariérní rozvoj jako nevěřící. Což je nevyhnutelné.
§3.3.1.3 Proto růst mužských příjmů navyšuje porodnost, ale růst ženských příjmů ji snižuje82. Podobně vzdělávání mužů navyšuje porodnost, ale žen snižuje83. Extrémní případ je Jižní Korea, která zapojila za 40 let dalších 30 % ženské populace do trhu práce. V kombinaci s velmi intenzivní pracovní kulturou východoasijských zemích to dopadlo takto (v roce 2023 už je porodnost pod 1 dítě nad ženu84):
§3.3.1.4 Když se podíváme v Anglii století nazpět, tak mladé ženy pracovaly podobně jako dnes (70 %), ale jakmile se okolo 25. roku života vdaly, tak byly jenom v 1/10 případů zaměstnány85. V USA nacházíme stejná čísla, akorát single ženy pracovaly jenom v polovině případů86. Samé vidíme dodnes v zemích Perského zálivu. Ženy jsou sice stejně vzdělané jako muži, ale po skončení univerzity se obvykle vdají a opustí placené zaměstnání87. V menší míře samé platí o křesťankách ve Francii a Anglii. Vystudování univerzity má porodnostní vliv pouze na populaci nenavštěvující kostel88.
§3.3.1.5 Jaký je přímý efekt? Tady v Evropě nelze moc dobře měřit kvůli naší historii - nikde tu už není národ, kde znatelná část rodin je jednopříjmových. Je ale dobrý důvod se domnívat, že větší dostupnost zkrácených úvazků na západě odvrací demografickou katastrofu jako ve východní Asii nebo Ukrajině.
V Kataru mají ženy bez zaměstnání o 0,9 dětí navíc než ty zaměstnané89. V Kuwajtu o 0,75 více90. Výše jsem ukázal, že nejbohatší 1 % lidí má stále porodnost nad >2,1 dětí. Jaká náhoda, že v této demografické skupině má 7/10 mužů nezaměstnanou ženu91! Řekl bych, že samé platí pro Romy. U nich se 27 % žen nad 16 let identifikuje jako žena v domácnosti. Dalších 37 % je nezaměstnaných92. Takže de facto housewife.
§3.3.1.6 Je však otázka, jestli rigidní gender roles způsobují větší touhu po velké rodině nebo velká rodina vede k jinému pohledu na soužití pohlaví. Na Novém Zélandu je benevolentní sexismus pozitivně asociován s počtem potomků. A mít více dětí vedlo lidi k tomuto pohledu, nikoli naopak93! Takže určitá část ideologických rozdílů je následek reality starání se o velkou rodinu.
Další studie z 42 zemí světa ukázala dodatečně, že mít více ženských potomků vede rodiče k méně feministickým názorům než, když má pouze syny94.
Brzké manželství
§3.3.2.0 Další důvod, proč mají rozvojové země tak vysokou porodnost, je nízký věk vstupu ženy do manželství. Tento faktor spolu s rigidními gender roles dávají muslimům výhodu i oproti celkem tradicionalistickému zbytku Afriky95. Ale i v jiných částech světa je vstoupit do manželství jako teenager celkem silný predikát velké rodiny96. Když ženy v Bangladéši vstoupí do manželství v patnácti, tak už v 25 letech je dosaženo porodnosti 2,1 dětí / žena (což je cíl státu aby nevymíral)97. Tento dodatečný čas vytvoří nadbytek jednoho až dvou dětí oproti těm, co se ožení až ve třiceti. I v kontextu akademiků v Saúdské Arábii existuje tento vztah98. V Evropě proto máme velký problém s naším prodlužováním mládí. Sice se mnoho dětí rodí mimo manželství, ale stále platí, že matka zažije první porod skoro v 29 letech99!
§3.3.2.1 Dává smysl, že delší doba v partnerském vztahu dává člověku více prostoru mít děti. Cílem naší společnosti by mělo být snížit průměrný věk narození prvního dítěte zpátky na novověký průměr 26 let.
§3.3.2.2 Pokud chcete slyšet naprostou většinu konzervativních talking points kolem vztahů, doporučuji tento projev mormonského prezidenta:
Pocit sebedůležitosti
§3.3.3.0 Další faktor, kterých by viděl jako důležitý je určitý pocit důležitosti kolektivu. Tím je myšleno až chladný vztah k všech mimo mou skupinu a silná loajalita vůči svých soukmenovcům. Jmenovaní mormoni nás ostatní nazývají gentiles a jejich vůdci nejsou úplně přívětiví k manželství k nevěřícím100. Podobné dělají Židé. Speciálně ortodoxní berou sebeoznačení za “Bohem vyvolený národ“ velmi seriózně. Jeden rabín například řekl: … kdo přidá [novou] duši k židovskému národu, jako by vybudoval celý svět … My Židé jsme poklad Boha. Nejsme jen prostředkem, jímž se naplňují boží cíle, ale jsme cílem samotným.101 A dle výzkumu volebních preferencí v Izraeli a porodnosti v regionu se nejedná o vliv náboženství. Nábožní Židé, kteří nejsou nacionalisté, trpí stejným negativním vztahem mezi příjmy a porodností jako sekulární Židé. Mezitím jak sekulární či nábožní nacionalisté mají stejně dětí nezávisle na bohatství obce. Když se podíváme na holá čísla nezávisle na příjmu, tak nábožné regiony mají o 0,65 d/ž více než nenábožné a nacionalistky si pořídily o 1,05 více dětí než více kosmopolitní ženy102. Je otázkou, zda čeští nacionalisté v Praze nebo jiném velkém městě s nižší porodností mají podobné výsledky. Bohužel takový výzkum neexistuje.
§3.3.3.1 Mnozí lidé dnes se dostali do přímo opačného stavu. Lidé jsou nazýváni nemkc planety a jiní odmítají mít děti nebo další dítě z “environmentálních důvodů“. Proto si myslím, že speciálně v posledních 10 letech musí v Evropě existovat velký evoluční tlak na tento “pocit sebedůležitosti“. A to nemusí být nutně náboženská záležitost. Ale i nějaká jiná ideologie. Jako nacionalismus nebo nějaký New Age spiritualismus. Lze spekulovat, že porodnost Francie v 19. století nepropadla ještě hlouběji, protože byli stále naplněni nacionalismem.
§3.3.3.2 Třeba nacistické Německo mělo baby boom z 1,58 dětí na ženu k 2,4 roku 1940. I v roce 1945 byla porodnost 1,9 d/ž. V totální mobilizaci a selhávající frontě se rodilo více dětí než dnes103! Růst nemohl být zcela vysvětlen ekonomickým zotavením z Velké hospodářské krize104. Zbytek byl nejspíše důsledek propagandy, která učila populaci, že germánská rasa je nadřazena a čím více ji na světě bude, tím lépe. A lidé byli rádi lichoceni a konali, jak bylo vyžadováno. Nacisté se i snažili zamezit ženské práci, ale reálně jenom zastavila rostoucí trend (před vypuknutím války). Toto tedy nemohl být faktor105. Zase v Británii měly irské rodiny mnoho dětí, jelikož to bylo chápáno jako součást jejich kultury a vymezení se proti britské většině.
Bohémský způsob života
§3.3.4.0 Další věc odstrašující lidi od dětí se může jevit jako materialismus. Ale tento termín je docela široký. Když jde o smýšlení o svém statusu na základě bohatství, vlastnictví, titulů, hodností nebo privilegií => pozice v ekonomické třídách populace, tak jsme dnes vlastně méně materialističtí. Pamatuji si, že v nějakých novinách byl článek, jak mladý muslim vystudoval chirurga v Evropě a vrátil se zpět do Afriky, kde ho všechny rodiny s nevdanými dcerami pozvávaly na návštěvy, protože doufaly, že si zde vybere svou manželku. Tyto třídní důvody i vedly k nuceným sňatkům. Hluboko v minulosti nezáleželo na lásce, ale kolik kdo přinese věna, popřípadě jinde, kdo dá vyšší cenovku na hlavu dcery. V těchto ohledech jsou dnešní Evropané dost rovnostranářští (a někdy i vidíme ženy se tahat za muži bez budoucnosti jenom, protože jsou zábavní).
§3.3.4.1 I v přítomnosti nenalézáme vztah mezi tímto materialismem a porodností. Ipsos se ptal v mnoha zemích světa, zda měří svůj úspěch dle majetku. Na vrcholu byla Čína (71 %), Indie (58 %) a Turecko (57 %). Na spodku Švédsko (7 %), Španělsko (12 %), Británie (16 %). Druhá otázka byla, zda se cítí pod tlakem být finančně úspěšný. Na vrcholu je Čína (68 %), Jižní Afrika (66 %) a Rusko (66 %). Dole Itálie (25 %), Švédsko (26 %) a Japonsko (29 %)106. V tomto žádný vztah s touhou po rodině nenalezneme. Jedna studie se přímo zaměřila na vztah touhy po vyšším socioekonomickém statusu, oddalování rodičovství a menšímu počtu dětí. Jejich modely vysvětlily jenom 3-7 % variance107. Tudíž být ambiciózní muž má minimální vliv. Možná mu to dá trochu výhodu kvůli přemýšlení do budoucna, která vykoupí méně času na děti.
§3.3.4.2 Pro tyto účely jsem udělal průzkum mezi mladými lidmi, kteří a) chtěli >2 děti b) stihnout první do třiceti let. Z 30 odpovědí bylo časté téma: Když budu mít děti brzo, v 50 budu mít klid a mohu se starat jen o sebe. Nebo: Někdo se o mne postará ve stáří. Či: V mládí mám na děti více energie a jsou větší šance na postižení dětí. To potvrzuje mou teorii o dlouhodobém smýšlení jako důležitém parametru. Na druhou stranu mnoho lidí uvedlo jako důvod mít brzy velkou rodinu, že je kariéra nezajímá. Popřípadě to vidí jako něco, co zvládnou řešit vedle rodiny. Na otázku, co je limituje, překvapivě pouze jeden člověk odpověděl, že rodina je příliš drahá. Ostatní si téměř univerzálně stěžovali na chybějícího partnera nebo že jsou stále ve škole, což konzumuje jejich čas. To je konzistentní s většími průzkumy v ČR108.
§3.3.4.3 Kolik dětí stojí, mi přišlo jako nejčastější argument těch, co rodinu nechtějí. Častá odpověď, když se zeptáte lidí, co chtějí do třiceti, je užívat si života a být volný. Např. populární touha cestovat. Docela malý vzorek, ale utvrdilo mne to, že problém je v tom, jak chce člověk peníze utrácet. Ti, kteří chtějí velkou rodinu, jsou apatičtí vůči milionům, které do výchovy dětí dají, protože mnozí z nich viděli rodinu jako odměnu samo o sobě.
§3.3.4.4 Co limituje porodnost je nejspíše materialismus ve smyslu odmítnutí zodpovědnosti, touha po pozemském potěšení a mít pozornost druhých. Jako příklad lze vzít chudé lidi, kteří si půjčí na nový iPhone. Nejlépe ve zlaté barvě. Tento trend “zbytečných předmětů, které vypadají drahé“ překvapivě vede do Francie před 300 lety109. Dnes na západě má 57% lidí narozených po roce 1985 problémy s impulzivním nakupováním110. Dříve proti tomuto bohémství církev možná až nevybíravě bojovala. Často se pojil s hříchy pýcha, nestřídmost, chtíč, lenost, sebelítost nebo lakomství. Zároveň církev učila, že v “minimalistickém životě” najdou více štěstí. Bible praví: Kdo obdělává svou půdu, nasytí se pokrmem, ale ten, kdo se žene za prázdnými touhami, nasytí se chudobou111.
§3.3.4.5 Ve výsledku lidé neměli problém mít dvě děti v jedné místnosti. Dnes je pro mnohé rodiče nemyslitelné, že děti nebudou mít vlastní pokojíček. Dříve byly dárky na Vánoce spíše maličkost, dnes jsou mnozí se schopní zadlužit, aby se jejich dvě děti necítily chudé. Nebo další výdaj modernity je auto. Zaplatit pro čtyři děti řidičák je kupa peněz, nemluvně pak o samotném autě. Trend je i bydlet jako mladý sám. V USA se počty lidí 18-34 žijící sami ve vlastním obydlí zdesetinásobily od 60. let112. Dříve lidé žili s rodiči do té doby, než se oženili. Co to asi udělalo s cenami bydlení, když známe zákon nabídky a poptávky? Mnoho lidí taky nově ztrácí své mládí aby si vytvořili “polyamorní vztah” …
§3.3.4.6 Data z Kanady potvrzují, že velmi nábožní lidé lépe vychází s penězi a jsou si lépe schopni zorganizovat život, což jim pomůže mít více dětí113:
§3.3.4.7 Toto je dle mého názoru vysvětlení, proč zemím východního bloku porodnost neklesla pod 1,9 dětí na ženu114, ale hned po revoluci se propadla do historicky nejnižších čísel. Komunistický režim byl ze začátku “progresivní”, jelikož byl veden lidmi žijícími na západě nebo alespoň silně ovlivněnými západní literaturou. Jakmile tito lidé zemřeli, tak za železnou oponou nebylo žádné podhoubí, ze kterého by rostl individualismus a “evropské hodnoty“. Přes železnou oponu ani nemohl vítr zanést spóry ze západních hub, protože panovala tvrdá cenzura a všechny informace pocházející z kapitalistických zemích byly viděny jako potenciálně nebezpečné pro režim. Ve výsledku můžeme speciálně na případě Západního a Východního Německa vidět, jak to druhé je konzervativnější a nacionalističtější:
Za druhé tato izolace, kombinovaná s neschopností centrálního plánování tak dobře uspokojovat všelijakou poptávku, víceméně způsobila, že lidé nebyli rozptylováni konzumním způsobem života. Aby si lidé okořenili život a měli za co utrácet, tak prostě měli větší rodinu. Stále ale měla generace rodičů trochu ponětí, že za ostnatým drátem na západě je život lepší. Tedy když se totalitní režim rozpadl, tak i např. mí rodiče, co nebyli zrovna otevřené mentality ani bohatí, zasvětili své mládí cestování daleko do ciziny. Vůbec vidina získání vyššího statusu ve svobodné ekonomice se stala pro mnohé posedlostí a rétorika liberalizace mnohé svedla k “životu na volné noze”.
§3.3.4.8 Tato nechuť z odpovědnosti za děti je lidmi (z Portugalska) brána jako největší negativum115. Vysvětluje 40,1 % variance. Dalších 9,6 % lze vysvětlit neochotou změnit svůj dosavadní životní styl s partnerem (např. současné návyky a málo domácích prací). Mezitím finance vysvětlí jenom 6,1 % variace. 10 % variance vysvětluje strach o budoucnost. To znamená argumenty typu životní prostředí, “svět je horší a horší“, strach, že dítě vyroste zkažené (společností)116. O překování pesimismu jsem hovořil v sekci výše (§3.3.2.1).
§3.3.4.9 Top 10 důvodů pro bezdětnost v Anglo-Saských zemích jsou podobné117:
Mít dítě by omezilo mou volnostVychovávat dítě mne nebavíMít dítě by omezilo můj lifestyleJsou zde jiné záležitosti života, které mne více naplňujíChci mít doma klid a děti by ho narušili.Mít dítě je velká zodpovědnost.Starání se o dítě by mne moc stresovalo.Děti jsou drahé.Nemám rodičovský instinktMohu společnosti posloužit lépe, když nebudu mít děti.
§3.3.4.10 Ve výše jmenovaném výzkumu z Kanady také vidíme, že strach z ztráty volnosti a přílišné časové nákladnosti dětí je dominatní faktor při zakládání rodin118:
Komunita
§3.3.5.0 Když jde o pozitiva dětí, tak překvapivě velká část variace (42,2 %) se týká sociálních aspektů. Lidé chtějí děti, jelikož ve stáří nebudou sami. Ale zbytek faktoru je víceméně o statusu rodiče ve společnosti. Morální povinnost mít dítě, prokázání své zodpovědnosti, splnění očekávání okolí, prestiž z počtu dětí a podobné. Věci jako mateřský instinkt, seberozvoj nebo nalezení nového smyslu života tvoří jenom 10 % variace. Zlepšení vztahu s partnerem nebo zachování své pokrevní linie jsou 6,5 % variace119.
§3.3.5.1 Toto implikuje, že pokud žijete v komunitě, kde je mít rodinu viděno jako nutnost (viz Mormoni a video pana Kimballa) a ti s mnoha dětmi mají více prestižní status, tak nejspíše bude mít také hodně dětí. Člověk je tvor sociální a podceňujeme, jak jsou kolektivistické motivace vlivné. Například pokud se vašim kamarádům narodí dítě, tak je trochu větší šance, že si ho do pár let pořídíte také120. Velká rodina také častěji stvoří další velké rodiny. Jestli se v ČR narodíte do rodiny s 2+ sourozenci, tak máte asi 2x menší šanci na bezdětnost než jedináček121. Dle lepších modelů ze zahraničí nejsou výsledky tak divoké. Žena s 0 sourozenci má 17 % šanci na bezdětnost. S pěti 11 % a s deseti 7 %122. Muž s 0 sourozenci má 21 % šanci na bezdětnost, s pěti 16 % a s deseti 12 %123. Jinak řečeno, když budete mít >3 sourozence, máte 2x větší šanci mít >3 děti než jedináček124.
§3.3.5.2 Ve Francii bylo zjištěno, že věřit v katolictví nebo být potomkem katolíků nemá žádný vliv na počet dětí, ale návštěvnost kostela, residence v Paříži (centrum liberalismu) nebo víra v “rodinné hodnoty“ má znatelný vliv125. Když Francouzi koncem 18. století přestali navštěvovat kostely a raději se tetelili v republikánských srazech, tak to bylo samo o sobě katastrofou.
Zajímavý experiment byla i Čína během politiky jednoho dítěte. Ta platila pouze na Han většinu - základu režimu. Komunistická strana se obávala ztráty podpory jiných etnik, tedy na ně zákon neplatil. V regionech, kde byly naprostá většina přirozeně nenastal žádný velký propad porodnosti. Ale v místech, kde byly menšina populace, pro každý 1 díte / žena propad u Han, se snížila jejich porodnost o 0,63126. Tedy být kolem lidí s malými rodinami prokazatelně snižuje porodnost!
§3.3.5.3 Když člověk komunikuje hlavně s naší individualistickou konzumní společností, tak se dostává do velmi špatné situace. Velká rodina je dnes spíše znak “nepřizpůsobivých” a selhání antikoncepce u lůzy. Když už má člověk mít rodinu, tak dvě děti jsou dost. Je pravda, že jsem výše ukázal, jak nejbohatší mají o 0,4 dětí více, ale západní společnost nevidí být podnikatel-miliardář jako zásadní pro vyšší status. To znamená něco, co lidé obdivují. Kolik mladých lidí vůbec ví, kdo je to Bernard Arnault (5 dětí a nejbohatší muž světa127)? Většina spíše kopíruje chování různých mediálních celebrit, kteří propagují nerodinný život.
§3.3.5.4 Také si myslím, že velký důvod, proč díra mezi porodností křesťanů a nevěřících je menší než dříve nebo ve srovnání s muslimy, je, že když dnešní mladý člověk přijde na mši, tak vidí samé staré lidi. Když přijde do mešity, tak vidí mnoho rodin s dětmi. V jaké asi komunitě bude více cítit, že založit rodinu je “cool“? Mezitím např. u Amišů mají církevní autority o 1,72 dětí více než obyčejní členi128. Stejně rabíni měli i historicky velmi velké rodiny. A srbští Romové, kteří žijí v romské vesnici, mají o 0,77 dětí více než ti v oblastech, kde jsou menšinou129. Což ukazuje na natalistické smyšlení v jejich populacích a antinatalistické v širší evropské kultuře.
§3.3.5.5 Nesmíme také zapomenout, že různé komunity bývají více kolektivisticky orientované. Více si navzájem věří a lidé si pomáhají navzájem. V kontextu dětí si mohou např. matky přeprodávat oblečení po dětech. V případě Amišů všichni muži v okolí spolupracují na stavění nových budov:
§3.3.5.6 Jejich produkty bývají levnější, protože více záležitostí řeší výměnným obchodem a bez papírování. Například doktor pustí pacienta hned domů, protože mu věří, ať už kvůli známosti nebo křesťanské morálce. Mezitím v normální nemocnici jsou pacienti drženi déle na lůžku, protože doktor se bojí, že pacient nebude respektovat všechny omezení, které mu přikázal a poté ho budou soudit130.
§3.3.5.7 Co mne překvapilo při čtení o minulosti, je, jak i když byly manželství konsentuální (mimo šlechtu, která uplácela kněze nebo tlačila děti do manželství jinak), tak kněz, přátelé a rodina měli všichni roli seznamky. Dnes vidíme vztahy jako něco striktně individuálního, ale dříve byla určitá potřeba, aby nikdo v kolektivu nezůstal sám. Proto nejspíše dodnes existují introvertní a stydliví lidé. Kdybychom žili po staletí jako dnes, tak by s těmito vlastnostmi udělala evoluce rychlý proces.
§3.3.5.8 Další příklad je Kiryas Joel. Toto město plné ortodoxních Židů je dle oficiálních statistik nejvíce chudé místo v USA. Ale nikde na ulicích nevidíte drogově závislé. Zločin je minimální. Nikde nejsou hladové děti. Všichni jsou dobře oblečeni. Ulice jsou čisté. Jak vidíme na obrázku, neustále se staví nové domy, jelikož porodnost je tak vysoká, že se jedná o nejmladší město v USA. Tito lidé mají nejspíše mnohem spokojenější život než jiní s dvakrát většími platy snažící se zaplatit život v hlavním městě!
Pozdější změny
§4.0.0.0 Mimo důsledky Velké francouzské revoluce nastaly další změny v 2. polovině 20. století, které stlačili porodnost pod 2 d/ž. Je jich více, ale naprostá většina má stejný vzorec. A to je přílišná k-selekce.
§4.0.0.1 Opakem je r-selekce, kterou vidíme u zvěře. Většina jejich potomků zemře, ale koho to zajímá, když se jich narodí mnoho? Obvykle se o ně rodiče moc dlouho nestarají. Mezitím lidé jsou přirozeně velmi nároční na výchovu. Než žena dostane první menstruaci a má schopnost mít děti, tak mnohé zvířata mají za sebou kupu generací. Toto je obrovský evoluční handikep, který může být vykoupen pouze nadřazeností dospělých jedinců. Což je u nás případem. Pomocí abnormálně velkého mozku dokáže člověk přežít ve všech prostředích, a dokonce ho měnit k obrazu svému.
§4.0.0.2 V minulosti Evropy zplodilo potomky jenom 35 % narozených131. Zbytek obvykle umřel do patnácti let života, další zemřeli při násilí, nehodě, epidemii nebo nemohli mít děti kvůli chudobě. Rodiče tedy museli mít asi 5-6 dětí, abychom vůbec přežili jako druh. Nemohli věnovat svůj veškerý čas do pár potomků, aby maximalizovali výsledek jejich výchovy. Toto chování se v zdravé míře jako reakce na upadající dětskou úmrtnost objevovalo už od 19. století, avšak až v posledních desetiletích se stalo toxickým.
§4.0.0.3 Příjmy běžné rodiny od industrializace vzrostly a rodiče si mohou dovolit více investovat do dětí. Mnoho lidí navýšilo své postavení oproti prarodičům v absolutních číslech. Ideologie klasického liberalismu naučila lidi, že každý může být na vrcholu hierarchie, pokud se bude dostatečně snažit. V kombinaci s marxistickými myšlenkami, jak genetika neexistuje, to tvoří celospolečenskou dysfunkci, která nejenže zatěžuje rodiče, trápí děti, ale ani nenese slíbené výsledky!
§4.0.0.4 Například ač v USA oproti 60. létům vymizel trend žen v domácnosti a počet dětí upadl, tak i přesto tráví rodiče s dětmi o 6 hodin času týdně více132. To je z části způsobeno tím, že je mnoho jedináčků, kteří se nemohou zabavit se sourozenci. Dále mnoho rodičů se dnes neuroticky stresuje např. stravou dítěte pod vlivem televize a internetu. Popřípadě různé negativní zprávy přesvědčí rodiče, že okolí je nebezpečnější než je realita. Následkem skoro 1/4 českých dětí nikdy nebyla sama mimo oplocení domu. Toto platilo jenom pro sotva 5 % generace mých prarodičů133!
§4.0.0.5 Co je další bizarní trend, je neintegrování potomků do prací v domácnosti. Děti mají touhu napodobovat rodiče, ale ti dnes chtějí, aby “si užili dětství“. Například 76 % dětí od 6-17 v Británii nedělají žádné domácí práce134.
§4.0.0.6 Je důvod si myslet, že toto intenzivní rodičovství nejenže odrazuje od touhy mít děti, ale možná kazí další generace, jak děti přijmou neurotický, risku bojící se, nesamostatný a perfekcionistický mindset od rodičů. O psychickém úpadku Evropy budu psát jindy …
Problém dlouhého vzdělávání
§4.1.0.0 Druhý problém, které skupiny s vysokou porodností moc neřeší, je dlouhé vzdělání => děti jsou ekonomicky samostatné dříve. Ač jsem pravil, že nábožné ženy mají hodně dětí i s titulem, tak to nemění nic na faktu, že rodinu založí opožděně. Větší intervaly mezi generacemi se také dají počítat jako snížení růstu populace. Zatímco ženy se základním vzděláním jsou schopny vsoukat do 120 let pět generací, ty s nejvyšším jenom čtyři135. Například na Islandu je naprostá většina mizení genů spojených s inteligencí skrz generace vysvětlena nižším věkem hloupé matky při porodu136. Což z menší části není jen dysgeneze, ale i důsledek samotného vyššího věku rodičů. Ten má značný vliv na narození slabých potomků.
§4.1.0.1 Tím nechci propagovat primitivní lifestyle, kdy jakmile dosáhnete puberty, tak jdete pracovat na farmě. Evropa od dob středověku měla takový polo-pracovní / polo-vzdělávací systém, kdy se začátkem puberty byl teenager dán k mistrovi, který ho zaučoval a profitoval z jeho málo placené práce. Až poté byl člověk certifikován vykonávat nějaké povolání na svůj vlastní účet137.
§4.1.0.2 Mnohé studie ale ukazují, že i střední vzdělání má vliv na porodnost. Obvykle ženy jenom se základním mají nejvíce dětí. Jak je to možné? Jsme sociální zvířata a přirozeně kopírujeme chování okolí. Při zaučování u mistra byl člověk nucen více mluvit s dospělými, pozorovat je a nebyl zde tak pevný kolektiv dalších teenagerů. Moderní školství tedy možná koná mentální újmu lidem tím, že opožďuje jejich dospívání a jsou nuceni chovat se odpovědně až později. Druhý důvod je, že po strávení několika let s mistrem byl mladý učedník integrován do struktury cechu nebo podnikání, kde se vyučoval. Mezitím maturant v roce 2023 je po škole stále prací nepolíbený. A třetí je, že učedník obvykle dával svůj plat z větší části své rodině než se stal legálně dospělým - takže rodina neměla problém si najít finance na další dítě138.
§4.1.0.3 Nechtěl bych však přímo zrušit střední školy a udělat plnohodnotný “návrat k tradici“. Jsou záležitosti, které by měl vědět každý, ať už je hloupý, chytrý, strojvedoucí nebo lékař a nejdou stihnout na základní škole - např. právo, daně, jazyk. Jiné dovednosti nejdou učit prakticky a není důvod jimi obtěžovat firmy. Ale dávalo by smysl zařídit, aby ekonomické sektory vzdělávaly nezletilé prakticky k potřebách současného trhu podobně jako se dříve organizovali ševci do cechů a vychovávali další členy k práci. Toto by odstranilo problém příliš teoretické výuky a zastaralé metody učitelů.
Univerzity
§4.1.1.0 Proti čemu bychom se měli aktivně vymezit je vyšší vzdělání. A obecně to nepraktické a intenzivní na zapamatovávání. Je tragické, že někdo stráví 20 let ve škole (a to nepočítám školku), a pak není schopen sehnat hned dobře placenou práci a musí se ještě postupně vypracovávat. Např. co jsem slyšel od jednoho právníka, tak odpovídající platové ohodnocení na něj čeká až v 27 letech. Další případ, co jsem slyšel, je studium “filmové kritiky“. Co později takovému studentovi vynahradí ty ztracené roky života? Hádám, že toto specifické povolání ani >90 % studentů oboru nedostane.
§4.1.1.1 Proto v ČR měli vysokoškoláci 1,8x větší šanci na bezdětnost než ti s výučním listem139. Jako zásadní důkaz bych ale bral studie jednovaječných dvojčat. To, které šlo na vysokou školu, mělo méně dětí. A dokonce efekt byl stejně velký jako v běžné populaci140. To vidíme velmi vzácně! Obvykle genetika zkrouhne velkou část rozdílů.
Posedlost dostat děti na přestižní školu
§4.1.2.0 Mnohými zeměmi se šíří další nemoc a to je snaha dostat dítě na prestižní univerzitu za každou cenu, což způsobí inflaci hodnoty vzdělání a zaměstnavatel si bude nárokovat více a více. Jako extrémní případ je východní Asie. Tito lidé jsou tak posedlí akademickými výsledky, že to ničí mentální zdraví populace a rodiče si ani nemohou dovolit více dětí kvůli nákladům na doučování141. I kvůli kultu perfekcionismu má celý národ porodnost okolo 1 dítěte na ženu. Alespoň dle dostupných dat aspoň nemají velký problém s dysgenezí, jelikož být schopný a úspěšný má váhu i při randění!
§4.1.2.1 V Číně nedávno nastal crackdown celého doučovacího soukromého sektoru142. Snad se jim podaří zvrátit tento trend, ale obávám se, že místní populace, která raději investuje nekřesťanské peníze do jediného dítěte s titulem z prestižní školy než do dvou s trochu horšími prospekty do budoucna, si najde jinou cestu, jak naznačuje článek …
§4.1.2.2 Proto bych toto prohlásil za nebezpečí i v ČR. Současný silný ročník měl problém dostat se na střední školy. Což vede mnohé rodiče k podobnému chování jako na východě. A požadují po dětech více a více. Vyhrává nikoli přirozeně inteligentní, ba dítě s aktivními bohatými rodiči143. Narozdíl od klasické školy doučování jedním učitelem jednoho žáka je šíleně efektivní oproti všem alternativám144, takže to je alespoň z hlediska investice super.
Nepřímé důsledky inflace vzdělání
§4.1.3.0 S rostoucími požadavky na vzdělání i krmíme další problém. Velká část populace, které bylo slíbeno dobré místo v práci, vysoký plat a úcta, bude po inflaci vzdělávání frustrovaná, co se to stalo? Jaká ideální voličská základna pro různé levicové utopie! A to není jen má a Schumpeterova spekulace. V posledních 50 letech mají “moderní levicové strany“ největší podporu u vysokoškoláků s podprůměrnými příjmy. Nikoli u proletariátu145. To znamená více lidí kteří budou podkopávat naše pronatalistické snahy …
Porodnictví
§5.0.0.0 Další systémový problém jsou císařské řezy a jiné drastičtější zásahy do procesu porodu. Ty jsou kvůli zdravotnímu lobby nepřiměřeně často používány. Od roku 2000 se jejich používání globálně zdvojnásobilo na 21 %146. Reálně více než na zdravotním stavu rodící ženy závisí na názoru doktorů v porodnici147!
§5.0.0.1 Další faktor je, že bohatší ženy mají císařský řez jenom, aby se vyhnuli klasickému porodu (tedy toto může být jeden z důvodů mnohdy negativní asociace majetku a počtu dětí). Sice je to nebude bolet, ale málokdo už ví, že jim hrozí mnohem častěji komplikace. Jako třeba čtyřikrát větší šance na smrt.
§5.0.0.2 Mimo smrt může počet dětí tuto častá medicínská praxe poničit dvěma způsoby. Samotná operace je velký zásah do těla, což může vést ke komplikacím při dalším porodu, a zároveň sníží šanci na početí o 10 %148. Za druhé matka se nemusí cítit dobře být “rozřezávaná“ vícekrát, protože méně moderně vzdělaní doktoři moc nedoporučují normální porod (při tlačení hrozí natržení stehu - dnes se ale jedná jenom o 1 % šanci). Za třetí zakazují ženám těhotenství s menším než 18-24 měsíčním rozestupem149.
§5.0.0.3 Ve výsledku má signifikantně méně žen třetí, čtvrté nebo páté dítě150. Což je zásadní pro návrat k normální porodnosti. Vlastně ani moc nerozumím, proč se celá konzervativní scéna je zaujatá spíše peskováním bezdětných, když větší problém je úpadek velkých rodin.
Nárůst chorob mezi lidmi
§6.0.0.0 Je známo, že postižení lidé častěji zemřou bezdětní. V případech nesvéprávnosti skoro vždy.
§6.0.0.1 Ale i méně vážné poruchy jsou problém, protože jsou čím dál častější. Diabetes 1. typu narostl v posledním století až k postižení 1,3 % finské populace. To je více než stonásobek za posledních 100 let151. A i přestože už tito lidé nezemřou v mládí a mohou žít pohodlný život, tak jsou 2× častěji bezdětní152.
§6.0.0.2 U mentálních poruch je vidíme v posledních 80 letech znatelný nárůst symptomů u středoškoláků a vysokoškoláků v USA. Obecná psychopatologie se navýšila o d=1,05. Samozřejmě toto nejsou diagnózy psychologem. Je uznáváno, že když někdo skóruje na škálách >70 %, tak má potenciál k diagnóze153. Ale čistě teoreticky: top 0,3 % (+3 SD) v počtu symptomů ze studentů roku 1938 byli bez pochyb mentálně choří. Dnes počet studentů za touto hranicí (viz obrázek) v roce 2007 vzrostl do závratných čísel:
§6.0.0.3 Velmi závažná je například schizofrenie. Ta až zdvacetinásobí šanci na bezdětnost a trpí jí v severní Evropě154 okolo 1 % populace. V problematických hladinách je nyní šestkrát více lidí než dříve155. Úzkosti šanci na bezdětnost jenom zdvojnásobí, ale už jimi trpí 7 % populace.
§6.0.0.4 Když vezmeme v potaz všechna postižení, tak nedobrovolná bezdětnost bude v budoucnu růst. Tito lidé nebudou zatěžovat pouze penzijní systém, ale i zdravotní.
Závěr
§6.0.0.0 Abych byl upřímný, toto není úplně pozitivní zpráva. Aby se navýšila porodnost, bude nutné změnit mnohé zažité návyky naší populace. Mnoho dnešních konzervativců viní bezdětné z demografické krize, ale historicky156 bylo normální, že 10-15 % dospělých žen zemře bezdětná. Dnes se bezdětnost v ČR pohybuje na 22 %157, což není zase tak destruktivní, když žijeme v době s minimální dětskou úmrtností. Co by nás mělo děsit je jen 3,4 % žen s >3 dětmi a 12,3 % se třemi. Jejich proporce s časem klesá, protože rodiče skončí na dvou dětech a někdy s jedináčkem. Zamezit tomuto kulturnímu bloku musí být naše první priorita.
§6.0.0.1 Metody se zdají být dost problematické z politického hlediska. Je nutné poničit konzumní ekonomiku (což je zásadní i z hlediska ekologie). A více zpřístupnit ženám poloviční pracovní úvazky, aby nemusely řešit dilema kariéry a dětí (v současné kultuře bohužel skoro vždy volí to první). Zde najdeme kompromis spíše s levicí než pravicí.
§6.0.0.2 Ale nebral bych jako nutnost zcela opustit pro mnohé konzervativce svatou tržní ekonomiku. Když se podíváme například na USA, tak velmi nábožná populace byla schopná koexistovat s velmi deregulovaným kapitalismem, protože sociální dysfunkce volného trhu byly de facto regulovány církvemi. Abychom docílili podobného výsledku, bude nutné vytvořit novou filosofii a kulturu, která bude motivovat lidi chovat se prosociálně. Nikoli individualisticky. Tím je myšleno např. se odstěhovat >100 km daleko od příbuzných za prací. Stačí se podívat na Sudety, jak tato vykořeněnost zlikvidovala soudružnost lidí158, která udržuje hodnoty v populaci.
§6.0.0.3 Co bude snad jednodušší než druhé národní obrození, je integrovat moderní technologie do školství, více zapojit teenagery do ekonomiky a snad snížit časovou náročnost vzdělávání, aby co nejvíce lidí mohlo s získáním zákonné dospělosti začít pracovat.
§6.0.0.4 Nechci ani nijak tvrdit, že máme osekat státní podporu rodičů, abychom snížili schodek rozpočtu. Jak lze implikovat z textu výše, jakmile bude větší touha mít děti, tak lidé budou více elasticky reagovat na různé dávky nebo úlevy. Dnes reaguje na státní politiku jenom malá menšina s touhou mít více dětí, tudíž efekt je malý a jedná se spíše redistribuci peněz od bezdětných k konzervativní nebo romské menšině :-)
§6.0.0.5 Pochybuji, že tento článek bude číst někdo z rozvojové země nebo sponzor neziskovek v této části světa, ale za žádnou cenu se nesnažte regulovat populační růst na rodinu pod 5 lidí. Nikdy to nedopadne dobře. Přebytek lidí se s dnešními technologii řeší lépe než vymírání pracovní síly (která často ještě jako bonus emigruje za lepšími podmínkami do ciziny - viz např. odliv nejchytřejších Indů do USA).
§6.0.0.6 Nakonec bych řekl, že dosavadní trendy, ukazují na jedno. “Future is female” je špatný vtip. Budoucnost lidstva leží hlavně v rukou Islámu. Ostatní jsou evolučně slabí nebo jsou jejich počty nerelevantní (jako různé malé křesťanské sekty s v průměru >pětičlennými rodinami). Je pouze na nás, zda se tomuto osudu jako Evropané vzepřeme. Nebude to lehké, avšak jsem přesvědčen, že jsem do těchto 9500 slov vypsal všechny možné faktory kauzálně ovlivňující touhu mít děti, dle kterých může moudrý muž začít sepisovat konkrétní politická řešení.
Francie: https://shs.hal.science/halshs-00566843/document#page=20
Tato studie tvrdí, že ekonomické faktory měly vliv na tranzici, ale podívejte se na jejich výsledky: nikdy nemají R^2 dvouciferné hodnoty!
Anglie: https://archive.org/details/farewelltoalmsbr00clar/page/98/mode/2up
Upozornění - tato kniha obsahuje nejen velmi sexuální témata, ale jejich součástí jsou i nezletilé dívky: https://www.odaha.com/sites/default/files/philosophy_in_the_bedroom.pdf
10 % v důchodu jsem nepočítal
https://link.springer.com/article/10.1007/BF01797163
tato studie má poměr 2,5 žen na 1 muže. Je otázkou, zda je to problém. Na jednu stranu jsou mužské důvody utlumeny, na druhou jsou to právě ženy, na které padá toto rozhodnutí mít děti.
roku 2018, švédsko + finsko
za Hajnalovou linií
Absolutně fenomenální! Kdysi jsem přemýšlel, jestli bych taky nezačal psát nějaký blog. Ale nemusím, tohle je perfektní. Lépe napsané a ozdrojovamé, než bych já dokázal.
"Na bližší nápady navyšování porodnosti si budete muset počkat" Bojím se l, jestli to jde vůbec vymyslet. Jestli to dokážeš, tak jsi génius.